Boží země

Boží země

Boží země

Vždycky jsem měl problém vysvětlit cizincům, co jsme my Češi zač. Říct, že náš pas nosí i Václav Klaus, se rovná koledování si o patetický soucit; zhruba to samé platí o Járovi Cimrmanovi, jenž navíc, chudák, nikdy ani nežil. Asi nejlépe nás vystihuje poslední edice Economistu, Kapesní svět v číslech.


Dává nás totiž do globální souvislosti, tzv. objektivního měřítka. Věděli jste třeba, že v měřitelném bohatství, tedy HDP na hlavu přepočítaném podle parity kupní síly, máme s našimi 20 000 dolarů blízko k Arubě, Grónsku a Martiniku? Asi ne, zvlášť po mediální masáži o silné koruně, díky níž si teď můžete řízek dopřát i v Chorvatsku. Sám ani netuším, kde Aruba je. Nějaký zlodušský ostrov z Jamese Bonda? Možná. Hlavně na mě nezkoušejte internetové chytráctví: na mapě si to umím najít taky.
Nebo úmrtnost za volantem, projev civilizovanosti: na 29. místě jsme s Jamaikou a Vietnamem, kde řídí zhruba každý, kdo není moc zhulený nebo neumřel ještě před porodem. V počtu úmrtí na rakovinu jsme sedmí, mezi Angolou a Peru. Jestli si ale myslíte, že nelichotivá čísla kompenzujeme ve vědě, klikněte na jiný článek: v pořadí nobelovek za mír, ekonomii, literaturu či medicínu nemáme ani jeden zářez. A to tu chybí i Václav Klaus, občan Pražského hradu. Jednou figurujeme ve statistice za chemii.
Nezoufejte ale: my Češi jsme vždycky věděli, jak z každé šlamastyky. Naším tajemstvím je statistická kompenzace. Suverénně vévodíme spotřebě piva, indikaci vysoké inteligence, hezkých těl a kvalitního milování. Jen o kousek zaostáváme za Austrálií v totální konzumaci alkoholu, na což pivní a pro-kuřáckou legislativou pečlivě dohlížejí i naši zákonodárci. A čtvrtí, hned za Ruskem a Makedonií, jsme v počtu vykouřených cigaret. Neměli jsme se v našich dějinách kdy lépe, jak na Silvestra řekl, tuším, Václav Klaus? Omlouvá ho jen novoroční kocovina.