Paroubkovi republikáni

Paroubkovi republikáni

Paroubkovi republikáni

Morálně zchátralý, politicky zkorumpovaný. Hádejte, čí to jsou slova: a) Jiřího Paroubka; b) Jiřího Paroubka; c) soudce Urválka, justičního kata z bolševických procesů. Obávám se, že odpověď všichni znáte. Předseda ČSSD takhle popsal Petra Wolfa, čtvrtého poslance ČSSD, jenž před ním utekl.


Aby nedošlo k omylu: stejně jako ostatní poslance, kteří náhle zběhli ze svých klubů či stran, nepovažuju ani Wolfa za úkaz čestnosti či svědomí, jak to někdo naivní vepsal do poslaneckého slibu. V politice nic takového neexistuje. Navíc jak bývá v těchto případech zvykem, dozvíme se teď o něm z médií hodně ošklivých věcí, z nichž ta, že si jej koupila ODS, bude nejmenší; někdo v Lidovém domě – snad Michal Hašek – určitě nespí a žhaví harddisky. Spíš než o Wolfovi jeho útěk vypovídá o vedení ČSSD: Jiřím Paroubkovi a jeho fámulech Davidu Rathovi, Michalu Haškovi a Jeronýmu Tejcovi.
Jako ušlápnutý náměstek pražského primátora si Paroubek seděl na nekonečném egu tak dlouho, že je jasné, že to v momentě, kdy se stal premiérem a předsedou ČSSD, muselo všechno ven. Málokdo nicméně očekával, že začne stranu řídit jako závodní výbor KSČ: ponižování, vyhrožování, vylučování. V době téměř záporných preferencí, a taky dokud teror mířil jen na ODS, tomu snad nikdo moc nevěnoval pozornost - zvlášť když se ČSSD a KSČ(M) dost překrývají. Poté to muselo začít rozkládat i stranu.
Paroubek v podstatě řídí ČSSD jako kdysi Miroslav Sládek republikány. Na rozdíl od něj však Sládek nikdy neměl v české politice reálnou moc, šlo jen o nezbytný volební výron demokracie. A navíc s ním byla aspoň legrace.