Rozhodla se televize Prima, že nám po hře českého týmu, jenž jako by stále byl po mejdanu v hotelu Praha (který se nikdy nekonal, částka neseděla!), zkazí EURO i moderováním a komentováním zápasů? Intonací, emocemi i výrazy připomínají přenos z Brežněvova pohřbu. Naše utkání s Portugalskem doslova bolelo i bez tří gólů v naší síti.
Nikdo samozřejmě nečeká hvězdný výkon, pořád jsme na Primě, odpadkovém koši už tak tristní domácí televizní produkce. Přesto by i její moderátoři a komentátoři mohli aspoň občas projevit nějakou emoci, třeba při gólu. Fotbal se totiž hraje na góly, i když to tak z pozápasových komentářů našich hráčů často nevypadá. Nakonec co jiného než emoce většině z nás diváků, co nebereme fotbalové platy, zbývá? Chceme se aspoň smát, rozčilovat, brečet. Komentovat fotbal jako tiskovku Jiřího Paroubka by mělo být trestné. Trochu moderátory podezřívám, že se během utkání dívají na něco úplně jiného, snad na receptář Přemka Podlahy.
Úplně samostatnou kapitolou je projev Vladimíra Šmicra; jak že mu to na Primě říkají? Ambasador EURO? Snad žádný ambasador čehokoli kdekoli ještě nepředvedl tak otřesný výkon. Šmicer mluví stejně jako většina z nás při fotbale, ovšem po deseti pivech – neartikuluje. Jeho věty znějí zhruba takhle: Éúúú, taaažeee nn oúúúááá. Nehledě na to, že často postrádají jakoukoli myšlenku, dokonce i na fotbalistu. Někdo by mu měl zadarmo říct, že ač to tak z popisu práce nevypadá, platí i pro komentátory, že občas je lepší mlčet.
Možná by si Prima mohla vzít příklad z Itálie, odkud jsem se právě vrátil. Ne že by se mohla kvalitativně rovnat tamním profesionálům; mohla by ale aspoň ukrást nápad se spoře oděnou mladou ženou v televizním studiu, což, jak znám Italy, určitě nevychází z bruselských genderových směrnic. Když je nejhůř, věnujete prostě svou pozornost místo fotbalu jí.
