168 blbostí

168 blbostí

168 blbostí

Možná jsem pitomec, ale jednu věc jsem dodnes nepochopil: k čemu je nedělní pořad ČT 168 hodin? Aby moderátorka Nora Fridrichová ukázala dekolt? Nebo snad redaktor Týdne Miroslav Korecký, autor Malostranských korekcí, nemá na leasing? Anebo nám chce šéf ČT ukázat, že se nebojí politiků? Ani jedno není nutné.


Abyste mi rozuměli: nemám nic proti politické satiře, naopak; v české televizi už léta zoufale chybí, snad proto, že ji u nás nikdo stále ještě neumí. Po čtyřiceti letech komunismu prostě nemáme tradici ani autory, všechny dosavadní pokusy zatím selhaly. Přitom by to nemuselo být tak obtížné, nemusíme být za každou cenu originální: podobně jako moderátor Jan Kraus, jenž jednoduše vykradl americké noční show, načež se stal slušně ceněným, stačilo by se podívat do USA či Velké Británie. Kdyby bylo nejhůř, poslala by tam ČT pár autorských korun.
Jenže 168 hodin není skutečnou politickou satirou – a snad ani pokusem o ni, abych byl fér. Pořad levně parazituje na největších hovadinách politiků, k nimž jeho tvůrci prostě přihodí hovadiny vlastní. Pro výsledek nemám slovo – a to se tím živím. Nebo si fakt někdo z party kolem Fridrichové myslí, že když nám dokola budou pouštět, jak premiér zase někde řekl prdel, pukneme bžundou? Nepukneme. Většina z nás to denně řekne skoro tolikrát jako Topolánek během státní návštěvy. PRDEL, PRDEL, PRDEL. Pukl snad někdo? Málem moje klávesnice.
Přitom právě ČT nám pořad tohoto druhu dluží, tedy pokud stále ještě je televizí veřejné služby, jak se při placení poplatků domnívám. Máme na srandu z politiků dokonce nárok – a zvlášť v neděli, po Otázkách Václava Moravce. Snad večer místo 168 hodin?