Pochodeň blbosti

Začalo to Jiřím Paroubkem, který Tibet, jehož území si Čína spletla s vojenským cvičištěm, označil za integrální součást Číny, jež si tamní situaci jistě vyřeší. Snad mu někdo, možná Jaroslav Tvrdík, podstrčil jeho moskevský, nikoli pražský projev. Pokračovalo to Londýnem, kde kvůli olympiádě policie zadržela skoro čtyřicítku lidí, kteří měli problém s olympijskou ideou po čínsku. Britská policie popřela zprávu, že by Čínou vybraná desetičlenná pochodňová eskorta byla ozbrojená, nicméně nepopřela, že by její ozbrojení výslovně zakázala. Odpovězte si sami.
Což nás vede do Paříže, jež kvůli ohýnku mobilizovala tři tisíce policistů – a přesto jej museli do cíle dovézt autobusem. Nechci si radši ani představovat, co by se mohlo stát, kdyby u nás ministr vnitra Ivan Langer zkusil kvůli pochodni mobilizovat policejní transportéry a jim chcípl ve špičce na magistrále motor. Měli bychom víc zadržených než Paříž i Londýn dohromady.
Což mě vede k vlastní teorii: kdo si dnes ještě může namlouvat, že něco jako olympijská idea, hezkých pár desetiletí symbol bafuňářské i politické korupce, může napravovat totalitní či autokratické režimy? Snad ani postarší ušlechtilí pánové z Českého olympijského výboru, kteří pravidelně chodí do televize obhajovat svůj teplý džob. I když: i kdyby nakonec kvůli čínské olympiádě pozavíral stovky lidí sám Západ, může se vždy odvolat k olympijskému heslu: nezvítězil, ale zúčastnil se.

Související články: