Velký táta se zřekl zoufalého syna. Ne příliš originální, ale nic jiného mě nenapadlo, když jsem se dočetl, že předseda ČSSD Jiří Paroubek mediálně zavrhl jednoho ze svých fámulů, Petra Dimuna. Jaká ironie: sotva chudák udělal něco opravdu lidského – opil se a naboural.
Podívejte na tu formu: „Jako předseda ČSSD ovšem – a to jistě uzná každý rozumný člověk – nemohu ručit za všechny kolize či přestupky členů ČSSD,“ pravil Paroubek. Načež nás ujistil, že Dimun není ani jeho formální poradce, ani neformální poradce, a dokonce ani jeho pravá ruka. Sakra, jako bychom to dávno nevěděli! I malé děti vědí, že Paroubkova pravačka je ta, kterou nám z televize několikrát denně hrozí, že se vrátí – a nebude to legrace. Jestli si Paroubka můžou s někým plést, pak snad jedině s Jiřím Lábusem coby Rumburakem.
Ovšem kolize či přestupky členů ČSSD, za které jejich předseda nemůže ručit? Tady se Paroubek zbytečně podceňuje, což nikdy nebyl jeho styl. Doteď kolize či přestupky členů ČSSD, třeba když měli trochu jiný názor než on, řešil politickým zaříznutím, tedy vyloučením či vyobcováním z partaje. Doufejme proto, že podobně zařízne i Dimuna. Jinak bych se skoro začal obávat, že ČSSD znovu začíná koketovat s demokratickými principy.
Vlastně je mi Dimuna líto. Nešťastný mladý muž z venkova, který vždy nastavoval vlastní tvář – nebo spíš pusu – za lidi jako Pavel Němec, Jiří Paroubek či Petr Dimun. A co za to? Oči pro pláč: v poledne si dáte z žalu dvojku nebo dvě nebo tři, sednete do auta, psychicky i fyzicky z té špíny na okamžik za volantem zavrávoráte – a jste v tom! Tedy: v někom. Svět je nefér.
Související články:
Milan Šíma: DĚLÁM TO ZADARMO (Bez obalu s Petrem Dimunem, Reflex č. 33/2007)
Petr Holec: LUXUS (NE)MÍT DIMUNA (Reflex online, 16. 8. 2007)
