Nesmějte se mi: tento týden jsem sledoval pořad Café X – a vůbec ne poprvé. Neptejte se proč, každý máme svou třináctou komnatu, abych mentálně zůstal na ČT. Někdo z jejích dramaturgů se zřejmě zbláznil, když člověku, jenž si říká Luboš Xaver Veselý, věnoval jednou týdně veřejnoprávní půlhodinu.
Nevím, odkud se jakoby stále dětský moderátor s přátelskou vlezlostí v hlase vzal, a moje profesní důstojnost mi velí se po tom ani nepídit. Prostě je najednou od Nového roku na ČT, podobně jako Michaela Jílková nebo Zuzana Bubílková. Radši zhruba odcituji úryvek rozhovoru, který vedl se svým posledním hostem, Michalem Davidem, snad vám trochu napoví: „Já jsem byl trochu holčičí typ, tys mě pohladil po vlasech a řekl, jak se máš, princezno?“ vzpomínal Veselý na někdejší setkání s hvězdou dětského popu, za níž si coby kluk – tedy snad – přišel pro autogram.
Když to teď čtu, uznávám, že jsem trochu nefér. Všichni máme své problémy. Bohužel v podobném duchu se nesl i zbytek rozhovoru, stejně jako i ty s ostatními hosty. Málem mi začalo jiskřit ve vlasech. Infantilní tón pořadu, jež by měl být svým řazením na půl jedenáctou ostřejší noční talk-show, ale není tím nejhorším. Je jím výběr hostů: mimo jiných Michal David (s klávesami!), Dalibor Janda (stále stejný témbr) či Jiří Pomeje (stále stejné kecy). Vlastně proti nim ani nic nemám, dokud nežvaní v televizi, kterou musím platit. Copak za tzv. rodinnou televizi nestačí Všechnopárty Karla Šípa, obdobný formát? Tito lidé mají svou platformu v bulváru – a tak by to mělo i zůstat. Nebo si Veselý spletl Kavčí Hory s Barrandovem?
