Nemohlo to dopadnout jinak. Poté, co zavedla tzv. parkovací zóny – eufemismus pro zákaz parkovat, tudíž používat auto – Praha 2, trestá majitele aut i Praha 3 a 7. Osmá část chce následovat. Zakrátko zas všichni budeme jezdit sockou, jako kdysi.
Nic proti regulaci dopravy ve městě. Například starostům městských částí by MHD jen prospěla, byli by víc mezi voliči. Třeba by pak i trochu víc přemýšleli. Město má sloužit lidem, ne naopak. Což mimochodem znamená, že když někam potřebujete dojet autem – například něco odvézt či přivézt – máte mít právo to udělat. K tomu ale musíte mít kde zaparkovat; ať už zdarma, nebo za peníze.
Praha 2, jež při plánování téměř zapomněla na povolená (přes den placená) parkovací místa, docílila dvou věcí: poloprázdných okrajů ulic na svém území a konce světa v přilehlých místech sousedících částí. Nejen z nich teď možná utečou někteří podnikatelé, kteří nemají – stejně jako jejich zákazníci – kde parkovat. Proč to všechno? Snad aby doprava na území Prahy 2 zůstala téměř stejná. A samozřejmě peníze, jistě.
Politici městských částí se rádi ohánějí tím, že si to jejich obyvatelé (a voliči) přejí. Hmm. Zeptejte se mě a kolem svého domu zakážu postávat veškeré mládeži nad deset let i matkám s dětmi pod deset let. Taky mám právo na svůj klid! Lidi, které si volíme, by ale měli vidět trochu dál. Nic proti omezení parkování a upřednostnění místních ve větším centru. S tím ale musíte nabídnout šanci, kde auto nechat, i ostatním. Ne každý má to štěstí, že může celý den vysedávat na příslušném úřadě a čtyři roky čekat na znovuzvolení. Jestli to takhle půjde dál, budeme za chvíli všichni parkovat v Berouně a v Liberci.
Související články:
Petr Holec: GUMA V NÁS (Reflex online 22. 11. 2007)
