Marnost politiky obvykle nejlépe vynikne při střetu tzv. politických oponentů, tedy dvou stejně hloupých lidí ze dvou různých politických stran. Ne v případě ODS. V úterních Událostech, komentářích na ČT, zabývajících se protikuřáckým zákonem, předvedli Boris Šťastný s Jaroslavem Kuberou, že někdy stačí i jedna strana.
Poslanec Šťastný, zastánce zákazu kouření ve veřejných prostorech, je v tom celkem nevinně. Stojí si za tím, k čemu má argumenty. Hlupák je senátor Kubera, známý politický vtipálek, jehož nejlepším vtipem je, že se opravdu stal senátorem. Vlastně ani nejde o podobu zákona; sám nevím, kde stát: nechci, aby mi v baru někdo kazil chuť doutníku vietnamskou cigaretou. Snad sepíšu Holcův doutníkový zákon a přilepím ho k novele zvyšující poplatky u lékaře.
Jde o argumenty. Kuberovým hlavním je, že byl v Irsku, když tam v hospodách zakázali kouřit, a prý jim klesly tržby. Možná v prvních dnech, podle statistik se ale nic takového nestalo. A nic na tom nezmění ani jeho druhý argument, totiž že si během pořadu zapálil. Většina z nás takhle argumentovala před školou kolem dvanáctého roku, abychom kouřem maskovali vzpouru pleti na obličeji. Obvykle jsme od toho později upustili. Senátor jen maskuje vliv tabákové lobby strachem o hospodské.
Proti kuřáckému zákonu dokonce vytáhl i prezident Václav Klaus, známý nekuřák: jako v případě klimatických změn nevěří vědeckým zjištěním o škodlivosti pasivního kouření. Hmm. V rámci fair-play použiju jeho oblíbený argument, jestli někdo doopravdy viděl tání ledovce. Zkusil někdy Klaus doopravdy v hospodě pasivně kouřit? Pokud vím, po prvním pivu po košíkové vždy spěchal domů, aby si ještě přečetl článek a druhý den byl chytřejší než kolegové. Nejlepší Kuberův argument ale přišel na konec. Ve Francii prý po zákazu kouří na letišti i policisté, snad to by mohl být návod. Od zákonodárce ten nejlepší.
Související články:
Tomáš Feřtek: NEKOUŘIT, PROSÍM! (Reflex online 5. 2. 2008)
Andrej Halada: VEN S KUŘÁKY! (Reflex online 4. 1. 2008)
