Klaus a kdo?

Příznivci Jana Švejnara dosáhli svého a přiměli prezidenta Václava Klause k prezidentské debatě. Tedy prezidentské: oba kandidáti se utkali v senátním klubu ČSSD, takže i debata byla sociálnědemokratická. Přesto: celý Švejnarův tým si teď určitě přeje, aby Klaus setrval ve své tvrdohlavosti a nikdy nepřišel.


Přitom debata nezačala pro Švejnara špatně. Na sugestivně položenou otázku ohledně interpretace divoké privatizace 90. let odpovídal až po Klausovi, takže celkem snadno rozprášil jeho narcisistický sebeobdiv za tunelování, které nás všechny stálo stovky miliard a mnohé i víru ve svobodu. Pár minut se i zdálo, že si do Senátu přinesl nějaký vlastní názor.
Pak ale jako by ho někdo kopl do nohy, aby odpovídal jako slušný PR Švejnar s pravolevou tváří a deseti milióny názorů. Tedy jako liberální profesor, který vysvětluje levicově orientované studentce, již chce dostat do postele, že komunismus je krásná věc – pokud ho zrovna nemáte ve vlastní zemi. Na otázky ohledně funkce občanské společnosti, ekologie, EU, rovné daně či reformy zdravotnictví, kde se mohl vůči Klausovi snadno vymezit, v podstatě vůbec neodpověděl. Zato na ně velmi zřetelně – a bez vymezování – odpověděl Klaus. Chvíli to dokonce vypadalo, že místo odpovědí začne rozdávat vlastní knihy na danou tematiku.
Vůbec to byla užitečná debata. Například ukázala, že mnozí senátoři ani neumějí položit otázku. A že když už se jim to podaří, zapomenou maskovat, že nahrávají na smeč Švejnarovi. Jako by nevěděli, že tím škodí pouze jemu; lidi nejsou úplně hloupí. Nejlepší na prezidentské debatě nakonec bylo, že se skoro vůbec netýkala prezidentování. I tak jako by tam Švejnar skoro neseděl.