Na Nový rok se televize vrhly na vtipné rekapitulace politiky právě skončeného roku. Proč ne. Pokud jde o perverzní videoklipy, je politika ještě vděčnější než třeba Petr Kotvald ve svém pozdním období. Nikoho ale moc nezajímal příští rok. Zde je nejkatastrofičtější scénář.
Právě pronesený projev Václava Klause nebyl jeho poslední coby prezidentský. A vůbec ne kvůli nám. Hradní bránu turistům vždycky někdo otevře. Jde o Klause. Pět let na Hradě jako by mělo zhoubný vliv nejen na jeho kdysi tak přesvědčivý přednes, ale i motoriku. Dlouhé dramatické pauzy nyní následují téměř za každým jeho slovem, takže vždy zapomenu, co bylo předchozí slovo. EU, Al Gore, nebo nově Schengen? Nebo snad všechna? Nikdy nevím. A co teprve prezidentská chůze! Vždycky se bojím, že Klaus těsně před mikrofonem přepadne na jednu stranu, jak se během chůze přifukuje. Obyčejný občanský život (přednášky, projevy, úvahy, eseje, psaní knih, studie) by mu (a nám) jen prospěl.
Samozřejmě nesmím zapomenout na Jiřího Paroubka, ani on totiž určitě nezapomene na nás. Nerad bych se někdy v první polovině roku 2009, tedy během našeho předsednictví EU, dočkal toho, jak se v Bruselu coby český premiér, jímž se stal letos, kdy Mirek Topolánek zcela rozložil ODS, svléká před ostatními lídry do spodního prádla a rétoricky se ptá: Nechci se vás dotknout, dámy a pánové, ale kdo z vás na tohle má? S tlumočením by pak mohla mít problém i Petra Kováčová, jeho milenka. Pardon: samozřejmě že manželka! Jsem to blbec.
A naposled Jiří Čunek. Docela přesně vidím, jak den poté, co se dle lidoveckého hesla „třikrát a dost“ vrátil na post vicepremiéra, nechává nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká znovu prošetřit jeho spis. Načež nový státní zástupce oznamuje, že kromě nových čtyř miliónů na kontech tří vsetínských bank uložených na tři občanky s příjmením Čunek jsou účty lidoveckého předsedy v pořádku. Načež je znovu Silvestr a všechno je zase sranda.
