Dokud byla nejpopulárnějším politikem ministryně obrany Vlasta Parkanová, byla to celkem sranda – zvlášť když zpívala. Sranda to svým způsobem byla i s Pavlem Bémem, tedy dokud jsme nevěděli, jak zásadový lhář umí být. Teď, když se do čela politické popularity vyšvihl Bohuslav Sobotka, sranda skončila.
Právě on mi vždy naháněl největší hrůzu. Mladý moravský právník, jenž v ČSSD začal rozumět státním financím, nikdy nepůsobil hochštaplersky průhledně jako třeba Stanislav Gross s Jiřím Paroubkem; zatímco z Grosse vždy sálala blbost a z Paroubka chorobná touha po moci, takže jim člověk nesvěřil ani svůj hlas, ze Sobotky nesálá vůbec nic. Trochu mi připomíná spalovače mrtvol, samozřejmě politicky: navrchu zjemnělý korektní muž se starostí o chudé, jehož jedinou emocí je občasné selhání hlasu; uvnitř politicky perverzní hráč, který lže, jako když tiskne. Nevím proč, ale vidím ho, jak ve stejné vestičce a korektních brýlích v noci zvoní u mých dveří a říká: Půjdete se mnou.
Vlastně mu začínám rozumět. Když řídíte státní finance jako on, musíte hromadu leváren maskovat vymydleným krkem. Podle HN šly jen do Sobotkova loňského státního rozpočtu malé domů (nejen vodní tobogány) za celkem 400 miliónů, většinou z velkorysého popudu sociálnědemokratického exšéfa rozpočtového výboru Michala Krause, nyní politicky spícího kvůli africkému kakau a dolarům na matčině účtu. Sobotka měl Krause tak rád, že jeho nápady dojí rozpočet dodnes.
„Na výběru těchto akcí jsem se ale nepodílel, ani jsem ten výběr neovlivňoval,“ tvrdí nyní Sobotka v HN. Samozřejmě že ne, proboha! Koho by napadlo podezírat z něčeho politicky tak - nezodpovědného? – toho slušného mladého muže, který se v neděli v poledne pravidelně strachuje o výpadky ve státním rozpočtu, zaviněné snížením našich daní? Doufám, že nikoho. Snad i proto ho máme tak rádi.
