Něco podobného si nezaslouží ani česká politika! Jako by nám nestačily akcie Stanislava Grosse, terénní Volvo – a teď nevím čí, nebo ambiciózní hysterka Kateřina Jacques. Nyní musíme poslouchat ještě Matěje Stropnického; nedospělé zelené dítě, jemuž by se vysmáli i na WC gymnazijních třeťáků.
„Neudělal zatím ani jeden zelený krok,“ řekl Stropnický, místopředseda republikové rady SZ a zastupitel za Prahu 3, na adresu ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, jehož chce vyměnit. Díkybohu! Snažím si takový zelený krok představit: Blbnout s Rakušany na hranicích kvůli Temelínu? Na to je kníže trochu starý. Řvát před americkou ambasádou do megafonu: Pryč s radarem? Na to neumí dost dobře česky. Nebo se kamarádit s palestinskými teroristy? To je pod jeho úroveň.
Ještě by nám sem George Bush hodil na závěr svého prezidentství bombu, samozřejmě NATO-přátelskou. Chudák ministr by pak nevěděl, jak ostrou protestní nótu odepsat. Snad se měl Stropnický vydat ve stopách svého otce, herce a nyní ředitele Vinohradského divadla, a hrát pohádkové prince. Jen u nich bereme naivitu za nevinnost. V současném dění okolo padlé ministryně školství Dany Kuchtové ale vůbec nejde o Stropnického, po politickém lunatikovi Jakubu Patočkovi další dar Literárních novin české politice. Hádky SZ svlékají do naha celou partaj, jestli tak lze nazývat spolek různě militantních eko-excentriků.
A vůbec to není hezký pohled: něco jako kdyby se před vámi svlékl starý dědek převlečený za prsatou blondýnu. A zvlášť pro voliče SZ. Možná až teď vidí, že sedli na lep celkem inteligentnímu Bursíkovi, za kterým kromě pár výzkumů preferencí není nic než velká prázdná zelená bublina. Pozdě chtít své peníze zpět.
