Začalo to rozhovorem Michaely Jílkové v MfD a končí to kasou ČSSD. Ta má prý svému předsedovi Jiřímu Paroubkovi přispívat, aby mohl doopravdy splácet různá auta a byty, žít stále jako premiér a ještě si sem tam vyjet na dovolenou do Číny, samozřejmě oficiálně. Jak příznačné!
Začalo to rozhovorem Michaely Jílkové v MfD a končí to kasou ČSSD. Ta má prý svému předsedovi Jiřímu Paroubkovi přispívat, aby mohl doopravdy splácet různá auta a byty, žít stále jako premiér a ještě si sem tam vyjet na dovolenou do Číny, samozřejmě oficiálně. Jak příznačné!
Politik, který před volbami tolik miluje průměrné lidi téhle země, že si po volbách do svého čistého příjmu k privátnímu užití klidně zahrne i poslanecké paušální náhrady ve výši 30 000 korun měsíčně (ne, v zákoně o jejich užití fakt není nic o tom, že jsou druhým platem), nevyjde s víc než 40 000 čistého, tedy dvojnásobkem průměrné hrubé mzdy nás všech, ne jen jeho podprůměrných voličů. Jak chce sakra někoho vést? Jako Stanislav Gross se Šárkou s igelitkou z Delvity plnou strýcových peněz v jedné a akciemi, na které nemáte, v druhé ruce?
Doufejme, že tohle už máme za sebou. Ani v politice nemůžete donekonečna dělat úplně cokoli jako Miroslav Donutil na ČT! Ještěže má expremiér k ruce dva obvyklé podezřelé, Jaroslava Tvrdíka a právníka Miroslava Janstu. Ti mají vymyslet, jak ve straně najít pár tisíc měsíčně, aniž by to moc smrdělo. Velkorysé. Přesto: být Paroubkem, radši spoléhám jen na protřelého právníka; exministr se v kritických chvílích vždy rozbrečí.
Přinejmenším jedno ale Paroubkovi nelze upřít: i v osobním životě věrně dodržuje volební program své strany – utrácet víc, než vyděláte, a nechat to platit jiné. To už se dnes vidí málokdy. Problém je, že něco podobného můžete dělat právě jen s Paroubkem. Ne s deseti milióny lidí.
