Petr Dimun, exmluvčí ministra Pavla Němce a nyní připalovač doutníků Jiřího Paroubka, sedl k počítači, popřemýšlel a sepsal program rebrandingu ČSSD. Jde o velmi originální práci, ostatně jak jsme u Dimuna zvyklí již z Němcova pokrývání. Partaj prý potřebuje tři tváře naoko: mladého rebela, neideologického praktika a staršího intelektuála.
První má být „komunikativní, vzdělaný, zcestovalý, neformálně se oblékající, usměvavý“. Po vyškrtnutí pár kritérií člověka samozřejmě napadne Stanislav Gross, jenže toho ČSSD uklidila po problémech s igelitkami, v nichž bylo moc divných peněz. Co ale rebranding Bohuslava Sobotky? Po delší poznávací zahraniční poslanecké cestě se vrátí coby chytrá mánička, bez upnuté vestičky a s méně lstivým úsměvem. Jeho první slova budou: „Věřte mi, hodně jsem se změnil.“ Jako neideologického praktika jednoznačně vidím Davida Ratha. Než se stal socialistickým ministrem zdravotnictví a nesmiřitelným kritikem poplatků u lékaře, byl pro poplatky u lékaře, neboť věděl své. Neznám lepšího ne-ideologa. A že umí být ostrý praktik, dokázal v profesním i osobním životě: zeptejte se jeho manželky.
Největší problém vidím po odchodu Miloše Zemana se starším intelektuálem, který ze strany sejme kryptokomunistickou nálepku. Zdeněk Škromach ještě nemá věk, skoro šedesátiletý poslanec Karel Korytář má politicky moc průhledné jméno a Valtr Komárek si tyká s Fidelem. Možná by si ČSSD mohla dát inzerát: „Polostátní firma se silným postavením na trhu s iluzemi hledá staršího levicového intelektuála příjemného pravicovějšího vzhledu, flexibilní morálka podmínkou.“
