Velmi pravděpodobně nás opět čeká hodně ošklivá volba prezidenta. A to přesto, že Jiří Paroubek do funkce ještě dorůstá. Od rozdělané práce nechce odejít Václav Klaus, na sociálnědemokratické lano čeká Jiří Dienstbier. Lidé chtějí Vlastu Parkanovou. Prý potřebujeme někoho, kdo politicky nerozděluje. Proč ne třeba Vojtěch Filip? Nenávidí ho všichni.
"Samozřejmě jsem nucen o tom uvažovat, protože se na mě mnozí obracejí," odpověděl Dientsbier na otázku HN, jestli dostal oficiální nabídku kandidovat. Snad nechtěně, bohužel však výstižně popsal, jak nyní volíme prezidenta. Tedy: jak si politici volí prezidenta, neboť my mu jen přisuzujeme procentní body nejrůznějších výzkumů. Jednou za čas prostě musí najít nějakého protikandidáta, kohokoli s lepší reputací než Stanislav Gross. I tak je ale Dientsbier celkem šťastný muž: například na mě se ještě nikdo neobrátil.
Tradice ostudné parlamentní volby na truc začala už zvolením Klause, jehož volili i komunisti, papírově jeho nejsilnější opozice. Letos se ostuda podle všeho jen umocní. Hlavní prezidentskou vizí protikandidáta zůstává především žádná prezidentská vize, tou by se totiž pohřbil. Jestli chce někdo uspět, měl by už teď říct, že na Hradě nebude dělat vůbec nic. Na svou stranu totiž musí získat především ČSSD, KSČM a SZ, což je představa sahající i za politickou fantazii Miroslava Kalouska. Téměř vidím někoho jako Lubomír Zaorálek: zapálený kecálek se svazáckým naturelem, jezdící v superbu na elektrický pohon.
Možná bychom měli prezidentský úřad vhledem k naší politické kultuře úplně zrušit. Nakonec kdo prezidenta v dnešní době potřebuje? Katolická církev ukázala, že se o Hrad umí postarat mnohem tržněji než Klaus. A přečkat bez trapasu vojenské přísahy se naučila i Vlasta Parkanová.
