Člověk se musí ptát, jestli na Hradě nestraší alchymistický duch Rudolfa II. Nejdřív prezident Václav Klaus v HN prohlásil, že jen blázen může říct, že lidé ničí planetu. Krátce po něm jeho mluvčí Petr Hájek v MfD napsal, že jelikož zatím nikdo neprokázal míru škodlivosti kouření, je boj proti němu bojem proti svobodě. Kde jsou údaje? zeptal by se fiktivní mluvčí tabákové lobby Nick Naylor z knihy Děkujeme, že kouříte.
Nechám Klause v jeho akademickém světě grafů. Možná mu jako bonus mladoboleslavská Škoda zatemnila okna prezidentské limuzíny, takže při svých poznávacích výletech po severních Čechách vidí zelené louky a modrá jezírka plná labutí. Hájek však dotáhl hradní metodu extremismem proti extremismu o krok dál: extremismus vyměnil za čirou stupiditu. Chápu, že jako kuřák si musí klást alibistickou otázku, kde jsou vědecké údaje, že ho pomalu nezabíjejí cigarety, ale třeba stres a léky. Zvlášť jeho, když musí denně světu tlumočit neortodoxní názory svého šéfa.
Ale boj proti svobodě? Myslel jsem, že mu to v jejich společné knize Václav Klaus dostatečně osvětlil na příkladu džín a džínové bundy. Bojem proti svobodě by byl boj za právo kuřáků kouřit nekuřákům pod nos, protože normální je nekouřit. A protože škodlivé je i pasivní koření. Navíc kromě území Pražského hradu má většina světa údaje, že kouření opravdu zabíjí. Hájkův argument je jako vyvést digestoř z vlastní kuchyně do sousedovy ložnice a u soudu se ptát, kde jsou údaje, že většina smradu nejde z ulice? Zvlášť když jen blázen řekne, že si lidé ničí planetu.
Podle Hájka by měl dokonce stát, pokud se na ochraně nekuřáků shodne většina společnosti, hostinským hradit oddělení kuřáckých a nekuřáckých prostor. Neměl. Ale mohli by ho hradit kuřáci, když už chtějí v restauraci ve společnosti nekuřáků kouřit.
