Skvělý nápad: medailovné

Soudě podle jejího prozatímního fungování stojí nyní vláda Mirka Topolánka před svým největším úkolem: má posoudit poslanecký návrh, podle kterého by medailoví olympionici dostávali ke starobnímu či invalidnímu důchodu doživotní rentu 20 000 korun měsíčně. Zřejmě jako kompenzaci za milióny, které jim vyplácíme v mládí, když ještě můžou běhat.


Za nápadem stojí poslanci Pavel Bratský z ODS a Karel Šplíchal s Pavlem Plocem z ČSSD, náhodou držitelem dvou medailí. Nevím, co vedlo poslance dvou největších stran k tak bláznivému nápadu, jak vyhodit další naše peníze - možná uvadající zájem stárnoucích olympioniků zpívat na jejich předvolebních kampaních. Marek Dalík s Kateřinou Dostálovou by měli premiérovi každopádně poradit, že ideologicky chápané postavení sportu ve společnosti skončilo s ideologicky chápaným průvodem z Albertova na Národní. Profesionální sport je profese skoro jako každá jiná; jen s tím rozdílem, že ji všichni často dotujeme. Pokud dnes neděláte na medailové úrovni ženské rychlobruslení, na které se nemůžou dívat ani trenéři, žádnou rentu nepotřebujete.
Pokud nejsou rovnou milionáři, jsou příjmy vrcholových sportovců bohatě nad příjmy nás, nesportovců. A nechoďte na mě s argumentem předčasného opotřebení. Většina z nás bývá – stejně jako sportovci - opotřebená každé pondělí kolem jedenácté dopoledne. A vždycky běžíme taky dál. Návrh je o to perverznější, že profesionálním sportovcům jejich profesi částečně platíme formou daní. Za ty mívají sportoviště, hrazenou cestu na olympiádu, případně doping. Když získají medaili, vyplatíme jim obratem další odměnu. Za to si oni vyplatí ještě další odměnu ve formě smlouvy se sponzorem, případně za účinkování v reklamě. Když už potřebujeme vyhodit veřejné peníze, dejme je některým poslancům. Aby nikdy neposlancovali.