Osm měsíců jsme čekali na vládu, aby i dvě stě poslanců mohlo začít dělat to, za co jim měsíčně platíme přes 100 000 korun – pracovat. Byli to vlastně i poslanci sami, kdo si stěžoval, že nevědí jak účtovat lety z Ostravy do Prahy a zpátky, když v Praze kromě nákupů a občasného bourání služebních aut nemají co dělat. Teď si konečně práci našli: hádat se, kde má sedět Miloš Melčák s Michalem Pohankou.
„Já už se panem Melčákem nechci zabývat,“ prohlásil v ČT Jiří Paroubek poté, co mu nevyšel plán na Melčákovo vyloučení z ČSSD. Samozřejmě blufoval jako vždy, když se potí před televizní kamerou a větu začíná opačnou intonací. Nejenže vedení ČSSD na Melčáka s Pohankou tlačí, aby se vzdali mandátu za to, že místo na hlasování o důvěře vládě šli na chlebíčky do kantýny, protože už to nemohli poslouchat; Vítězslav Jandák s Davidem Rathem, kteří s nimi sdílejí poslanecké kanceláře, zjistili, že z jejich stále ještě spolustraníků čpí nepřátelský ideologický odér, a chtějí je vypudit. Zvlášť Rath působí velmi zle – skoro jako Rath. A to není vše. ČSSD oba poslance nerada vidí i na svých místech ve sněmovně, nejradši by je neviděla vůbec. Jenže jejich přesednutí musí schválit sněmovna. V rámci logiky bude ČSSD proti.
Je to velká legrace a klinický důkaz toho, že svěřit velké peníze poslancům je ještě horší než je dát bezdomovcům: ti si za ně aspoň koupí krabicové víno. Poslanci se rovnou zblázní. ČSSD je ale sama proti sobě. Melčák s Pohankou řekli, že proti Topolánkově vládě nehlasovali kvůli svědomí, v srdci ale stále zůstávají vlevo. Paroubek tak měl aspoň neurčitou šanci, že s ním a s komunisty budou občas hlasovat proti každému rozumnému zákonu. Když oba vypudí z kanceláří i lavic, nebude mu stačit ani Vojtěch Filip.
