Podle agentury STEM si 52 procent občanů myslí, že se poslanci ČSSD Miloš Melčák a Michal Pohanka dopustili zrady, když při hlasování o důvěře potopili místo vlády ODS, KDU-ČSL a SZ vlastního stále despotičtějšího předsedu. 48 procent naopak věří, že učinili zodpovědný krok. STEM neříká, jestli 52 procent tvoří převážně bývalí milicionáři, zřejmě tedy půjde o reprezentativní vzorek. Jakkoli reprezentativních může být pár stovek občanů, nejde o veselé zjištění.
„Způsob, jímž se vláda vytváří za pomoci přeběhlíků, je krok nepopulární a může poznamenat osud této vlády,“ prohlásil v ČT ředitel STEM Jan Hartl. Osobně Hartlovi nezávidím; obhajovat v TV mnohdy protichůdné výzkumy veřejného mínění vyžaduje flexibilní tvář. Bohužel i sociolog, stejně jako před ním média, nyní ukázal, jak málo z nás hypermarkety vymýtily bolševickou mentalitu: politika se řídí partajní legitimací, vše mimo je přeběhlictví. Ne že bych věřil ve vznešenost politiků, neexistuje. Vždycky když začne Davidu Rathovi vznešeností idejí cukat v oku, spláchl právě naše zájmy do záchodu. I Melčák s Pohankou jednali dle vlastních politicky sobeckých zájmů, které pro nás, nekomunistické voliče, náhodou dočasně znamenají lepší ze špatných řešení patu. Řečem o sociálním smíru nevěřily ani diktafony reportérů.
Jistě: politici jsou voleni za strany s určitým programem, které jim poskytují peníze i servis. Zvlášť u nás s pevnějším systémem stran než třeba v USA nebo Británii, kde je jejich struktura volnější a poslanci víc svázaní se svým volebním obvodem než předsedou. I proto se od nich čeká větší loajalita. Nicméně rozhodne-li se v demokracii předseda partaje, že se vydá čínskou cestou a zredukuje parlamentní systém na centrálně řízený aparát vlastních zájmů, není přeběhlictví nejít s ním. Naopak. Ani když mu říkají buldozer.
