Ještěže se nekonal summit NATO v Moskvě. Bál bych se, že KGB omylem přiotrávila i Mirka Topolánka, protože i on začíná svým poťouchlým chováním představovat bezpečnostní riziko – především sám sobě. A samozřejmě i ODS a nám všem, to v případě, že by se stal premiérem a Jiří Paroubek by mu podepsal cesťák do ciziny. „Před frontou zataženo, za frontou jasněji,“ nastínil by třeba v Bruselu svou vizi EU.
Pravděpodobně bychom jako národ skončili s vízovou povinností i do všech zemí EU. Chápu samozřejmě, že když musíte měsíce z jedné strany poslouchat věrolomné lží Jiřího Paroubka a z druhé fóry Marka Dalíka, zatáhne se vám trochu mysl a začnete mluvit v hádankách. Mentálně vám jistě nepřidá ani blízkost Lucie Talmanové, což říkám jako někdo, kdo ji slyšel ve sněmovně i mluvit. Topolánkovým problémem je, že svými vtipy, které jsou vtipy, jen dokud je neřeknete, začíná bojovat proti všemu a všem: proti prezidentovi, svému nejbližšímu spojenci. Proti médiím, jež měl ve srovnání s Paroubkem celkem nakloněná. Proti vlastní straně, jejíž vedení přestává být schopno předsedovy tajenky luštit.
A především sám proti sobě. Celé léto byl strašákem Paroubek, aniž by Topolánek musel přiložit ruku k dílu. Všichni viděli, že za absenci vlády může on. Začátkem podzimu se ale muselo Topolánkovi stát něco ošklivého. Oprášil nesmyslný projekt trojkoalice. Vzal si do hlavy Zelené, přestože je při současné sněmovní matematice nepotřebuje ani na zelenou okrasu těžby uhlí. Začal trvat na předčasných volbách v roce 2008, aby se za týden dostal až do roku 2010, což je tuším termín, o který nemusíme bojovat, pokud to v Česku nevezme Vojtěch Filip. Možná se ale Topolánek prostě rozhodl bojovat jen za své právo dělat si – jak to říkal Dalík: prdel?
