Senátor Jaromír Štětina logicky zjistil, že v senátu není v podstatě co dělat, a rozhodl se proto, že se aspoň stane králem politické marnosti, když už bere plat. Bude hlídat hajlující nácky a zevnitř i zvenku zkoumat KSČM, aby dospěl k závěru, který všichni s běžnými zbytky příčetnosti dávno znají: je to hnusná strana, jíž by bylo nejlíp na smetišti dějin.
Protože jsme ale v Česku, bude její předseda Vojtěch Filip takzvaně svobodně zvoleným místopředsedou poslanecké sněmovny. Nic na tom nezmění ani Štětinovo bádání, i kdyby nakonec vedlo k zákazu partaje. Její vedení by se okamžitě přejmenovalo a upravilo svůj nenávistný program na méně nenávistný, právně nezávadný. Nakonec i Filip si říká právník a jak víme z jeho nehezkého životopisu, umí být pružný. Celá kauza, jež by se kolem toho rozpoutala, by nakonec měla zcela opačný efekt, než po jakém se pachtí Štětina, byť s dobrým úmyslem: k příštím volbám by se došouralo ještě víc starých milicionářů a estébáků.
Nejde ale jen o komunisty. Štětina se rozhodl očistit Česko i zprava, od nácků. Proto ho tak rozčílilo, když policie nezakročila proti hajlujícímu idiotovi v Dražicích. Senátor, stejně jako novináři, kteří na podobné náckovské mejdany tak rádi jezdí, by měl vědět, že čím víc policajtů bude hajlující honit, tím víc jich bude. Už takhle si z nich dělají legraci a jejich mediální skandalizace má zhruba stejný efekt jako skandalizace komunistů: disciplinovanost a nenápadné legitimizování se. Problém je samozřejmě úplně jinde.
