Jménem lidu

Když se politici rozhodli navždy bojkotovat sestavení vlády se sněmovní podporou, takže všichni ministři včetně premiéra jsou půlroku permanentně na odchodu, tudíž mají novináře na háku, našla si média nový bič: výzkumy veřejného mínění na cokoliv, co můžou politikům plivnout do tváře jménem občanů. Protože těch se politici bojí vždycky. Byť mají jejich názory stejnou relevanci jako mediální výstupy Kateřiny Jacques.


Z posledních výzkumů například vyplývá, že tři čtvrtiny lidí štve, že se politici nedokážou dohodnout. Zajímavé číslo. Zaprvé neříká, jestli jde pouze o voliče, protože jen ti mají právo být naštvaní. Všichni ostatní veřejně deklarovali, že je politika nezajímá, tudíž je nemůže ani otravovat. Spíš by se měli zajímat, s kým se Alice Bendová vyspí v dalším dílu Rodinných pout. Osobně sázím na Jana Kačera. Zadruhé má pravdu prezident Václav Klaus, když připomíná, že s tak mizernými kartami, jaké jsme politikům sami rozdali v červnu, by nic moc chytrého neuhrál ani Stanislav Gross. A ten, jak víme, dokázal celé roky hrát své politické prší s třemi spodky a žaludovou devítkou. Čímž samozřejmě nechci říct, že politici za současný svinčík vůbec nemůžou. Naopak. Například předseda ČSSD neměl tuhle zemi nikdy potkat. Tečka.
Další, čeho se média v souvislosti se současnou situací hned chytla, je údaj, že třetina lidí neví, jestli nebylo líp před listopadem. Celkem logicky. Vzhledem k jejich věku jich tehdy většina ještě slyšela a v prodejnách nemuseli řešit dilema, jaké kakao koupit. Nebylo žádné. Do takto zjednodušeně položené otázky se totiž míchá tolik nejrůznějších osobních sentimentů, že bych občas stejně odpověděl i já – například po přečtení výpisu z kreditky. Protože pamatujete si ještě na předlistopadové výpisy z kreditky? Samozřejmě že ne.