Čtyři měsíce po volbách, v nichž jsme se po roce vlády Jiřího Paroubka demokraticky rozhodli, že už žádnou vládu nechceme, hledá Česko dočasného premiéra. Tentokrát pro jistotu i méně politického, politiky totiž mají dost občané i sami politici. Kromě ČSSD, jejíž předseda si stále myslí, že jeho rok nestačil, proto preferují nadstraníka. Po vhodném adeptovi chtějí jediné: nic nedělat a nikomu nevadit.
Čtyři měsíce po volbách, v nichž jsme se po roce vlády Jiřího Paroubka demokraticky rozhodli, že už žádnou vládu nechceme, hledá Česko dočasného premiéra. Tentokrát pro jistotu i méně politického, politiky totiž mají dost občané i sami politici. Kromě ČSSD, jejíž předseda si stále myslí, že jeho rok nestačil, proto preferují nadstraníka. Po vhodném adeptovi chtějí jediné: nic nedělat a nikomu nevadit.
To vůbec nezní špatně. Zvlášť vzhledem k platovým, příplatkovým a ubytovacím podmínkám. Snad jen kromě toho, že nás má i nadstranický premiér dovést k dalším volbám. To ale bývá obvyklým údělem i stranických premiérů a problémy s tím mívají pouze lidé jako Stanislav Gross, jimž se do funkce připlete strýc s igelitkou. Stále proto sedím doma a čekám na telefon. Stejně jako expremiér a exministr Jan Stráský, jenž v pondělních LN řekl, že mu ještě nikdo nezavolal, ale že kdyby zavolal, zřejmě by to vzal. Myšleno premiérství.
Nic proti Stráskému, naopak. Už před lety, kdy přešel ze dne na den z ministerstva dopravy na ministerstvo zdravotnictví, ukázal, že politika je jednou z mála lidských činností, kde je kvalifikace a systematická práce na obtíž. Své udělal i proti cigaretám - čadil jako komín a ještě při tom chodil na túry. Jde ale o způsob. Při obsazování vysokých státních funkcí se u nás stalo zvykem, že tajný adept nejdřív v novinách prohlásí, že je připraven, načež…… nabídka opravdu přijde! Vždycky si říkám: jak to politici dělají? Většina z nás je připravena celý život – a víte co.
