Mám strach. Zatímco píšu tenhle sloupek, ležím s notebookem pod postelí, okno zavřené, záclony zatažené. Nezvedám mobil ani nikomu nevolám. Dokonce ani eskort – jako obvykle v pondělí dopoledne, když nevím co s načatým sloupkem. Cítím štěnice, teroristy a těžkooděnce. Je skvělé žít v zemi, která má mocí chorobně posedlého expremiéra a klauna za ministra vnitra.
Nejdřív expremiér: podle Jiřího Paroubka, jenž jako ex-Paroubek denně zvládá ještě víc paranoidních tiskovek než jako Paroubek, nahnal ministr vnitra Ivan Langer, který bude ex-Langer až za pár týdnů, těžkooděnce do ulic proto, aby odvedl pozornost od svého vtipu o štěnicích, který pronesl na nevhodném místě – na tiskovce. Protože i podle nejvyšší státní zástupkyně to Langer přehnal, tolik štěnic nebylo. Jistě: Langera všichni známe ze stínování, takže nás ničím nepřekvapí. Ale těžkooděnci? Na to je na ministerstvu přece jen moc krátce. Zkušenost s CzechTekem říká, že je nový premiér povolává až po čtvrt roce, když zjistí, že nemá nic lepšího na práci. Nechvástal se mimochodem Paroubek na své šestnácté páteční tiskovce, že o hrozbě teroristického útoku v Praze věděl už před třemi týdny?
Nyní Langer: jeho mediální dramatická forma je známá. Nejdřív se zatváří jako Langer, načež vypustí ven něco politicky velmi třaskavého – obvykle o štěnicích. Poté se znovu zatváří jako Langer a státotvorně řekne, že to jen zaslechl, zřejmě ze štěnic. Nakonec o tom napíše knihu. Jak ležím pod postelí a čtu noviny, napadla mě jedna věc. Možná nadešel i u nás po vzoru Thajska čas na tanky před státní úřady. Samozřejmě jen jako akt posílení demokracie, když se politici totálně zblázní.
