Člověk musí ocenit Maďary, s jakou vervou si dokáží demolovat vlastní metropoli, když se o sobě dozvědí ošklivou pravdu. Třeba my se jako civilizovanější, západnější lidé v podobných momentech uchylujeme k půllitru a Rodinným poutům. Protože co jiného než ošklivá pravda o naivitě voličů je nahrávka, na níž maďarský socialistický premiér Ferenc Gyurcsány přiznává, že jeho vládnoucí strana lidem lhala, nic nedělala a nakonec „z hovna“ ještě vyhrála volby?
Svým způsobem by Maďaři měli Gyurcsányho oslavovat, ne zatracovat. Jejich premiér totiž aspoň – byť jen před spolustraníky – ukázal politické koule, když přiznal, že s podobným vládnutím zametání důležitých reforem pod koberec brzy neupletou ani to hovno. Na rozdíl třeba od našeho socialistického expremiéra Jiřího Paroubka, který se stále cítí jako premiér. Ten před spolustraníky našel politické koule leda tak k sebechvále. Jistě: my sice (zatím) nemáme deficit ve výši deseti procent HDP, s Paroubkovým kupováním voličů a Sobotkovým švindlováním v rozpočtu bychom se Maďarům brzy vyrovnali, aniž bychom o tom ovšem věděli. Stejně jako je ale čekají i nás skutečné reformy, do kterých se žádné vládě (ani voličům) nikdy nechce.
Člověk se musí ptát, proč se vlastně Maďaři bouří, když politici voličům soustavně lžou všude na světě, v demokraciích i v Bělorusku. A vůbec nejde jen o levici. Obecně lze říct, že levicové strany lidem lžou před volbami i po nich. Pravicové jim lžou před volbami méně a po nich radši mlčí. Viz naše polistopadová historie střídání vlád ODS a ČSSD. Jeho výsledkem je, že například ve státním zdravotnictví či důchodech jsme zhruba v roce 1989.
