Věřte nám, my víme

V každodenní medializaci Topolánkova nesplaceného úvěru a Paroubkova kufříku, v němž si expremiér nosí vzpomínky na Strakovku, zapadla jiná medializace: údajného útoku na studentku, již měli v Nitře zbít a protimaďarsky počmárat, protože mluvila maďarsky. Česká média hned na základě údajného incidentu vykreslila Ficovo Slovensko jako zemi pěti miliónů lidí, kteří nenávidí Maďary. Což může být i pravda: koho taky mají Slováci nenávidět, když jinak mají samé větší sousedy?

Horší je, co tím novináři málem způsobili.
Pět miliónů Slováků se chystalo za Dunaj ze severu, zatímco deset miliónů Maďarů ho chtělo překročit z jihu. Ministři zahraničí a vnitra obou zemí začali chodit do práce a oficiálně si vyměňovat vzkazy, které si jinak vyměňují jen neoficiálně. Komentátor LN Luboš Palata, jenž má vždy po ruce vlídné moudro, se rozepsal. To vše kvůli zbrklé práci novinářů, kteří nenávidí Ficovu populistickou vládu, v níž sedí politicky nekorektní strany v čele s Jánem Slotou a Vladimírem Mečiarem. K mediálnímu účelu pak snadno a rychle poslouží i jednostranně vylíčený incident, který se možná stal úplně jinak. Nebo se nestal vůbec.
Ne že by Robert Fico a spol. byli politici, které si jakákoli země dobrovolně zaslouží. Ne že by Slováci Maďary milovali a naopak. Problém je ale tentokrát jinde. Způsob medializace případu ukazuje, jak nebezpečný je svět, jemuž vládnou média plná lidí s deficitem myšlení, kterým však přísluší mnohem větší moc, než jakou by měli třeba za volantem traktoru. Nechci si radši vůbec představit, co by se mohlo stát, kdyby Jiří Paroubek jednou otevřel svůj tajemný kufřík a sdělil třeba Petru Uhlovi z Práva, že se nás chystá kvůli referendu o amerických základnách bombardovat George Bush. Vsadím se, že by bomby nakonec opravdu přilétly.