Pamatujete si ještě, co donekonečna opakovali předsedové ODS a ČSSD, když před měsícem zjistili, že jsme si z nich vystřelili a v podstatě nenecháme vládnout ani jednoho z nich? Možná ne, vše tehdy přebil gottwaldovský výlev Jiřího Paroubka. Nicméně říkali, že jsme jim dali mandát prosazovat jejich program a oni s ním proto naloží k našemu prospěchu. Fajn. Snad proto dodnes vládne poražený, zatímco naivní vítěz neprotlačí ani vlastní předsedkyni sněmovny.
Jak pořád tvrdí odborníci na ústavní právo, poslední šťastlivci imunní proti politické kocovině: naše ústava dává politikům prostor k fantazii.
K čertu s fantazií! Dát politikům prostor k fantazii je stejné koledování si o průšvih jako dát klíčky od auta třináctiletému synovi, který vám právě vybílil domácí bar. Ale zpět k mandátům, jimiž se Topolánek i Paroubek zaštiťovali, když vylučovali velkou koalici: prý by to byla zrada na voličích. O tom žádná. Zradou na voličích jsou svým způsobem každé volby. Stačí dát vedle sebe sliby a účet po čtyřech letech a zjistíte, že podobně se lidé neokrádali ani v pohostinských zařízeních, v nichž se kdysi učil ekonomii Paroubek. Proč tedy donekonečna odmítat spolupráci dvou velkých stran, když nakonec stejně o nic jiného nepůjde?
Vždycky jsem stál dost kroků od Nobela za matematiku, nicméně vím, že sto rovná se sto. I když Topolánek uplichtí rádoby stovkovou vládní koalici, která – jak víme hned po prvním hlasování – stejně nebude stovková, protože někteří poslanci stále mají problémy s obsluhou tlačítek, nikdy bez ČSSD neprotlačí sněmovnou zásadnější věci, na které má mandát například i ode mě. V praxi bude vždy stejně vládnout s ČSSD, KDU-ČSL a zelení jsou jen pro kolorit. Pokud tedy nehodlá přesvědčit předsedu bolševiků Vojtěcha Filipa, aby zavrhl sám sebe včetně hnusného politického programu a začal mačkat správné tlačítko. Proč tedy konečně nepřiznat plichtu, rozdělit si ministerská křesla a nás zbavit každodenní nervozity, jakým politickým naschválem začnou večerní zprávy? Nakonec nejdůležitější mandát, který jsem ve volbách dal, byl ten, aby politici zase zmizeli na čtyři roky z mého života.
