Dospělé děti

Podle HN Strana zelených dospěla, může se dostat do parlamentu a její předseda Martin Bursík má šanci stát se českým Joschkou Fischerem. OK, OK, OK. K Zeleným se uchylujeme vždycky, když je hodně špatně, což je právě nyní. Mají ve tvářích cosi dětsky naivního, nevinného. Nakonec proč ne? Přežili jsme mnohem horší věci, třeba Stanislava Grosse. I on měl ve tváři cosi naivního, nevinného – než si vzal Šárku...

. Jen mě při čtení analýz a rozhovorů s Martinem Bursíkem napadlo, jak novináři dospěli k přesvědčení, že Zelení dospěli, když jejich jediným volebním programem je absence jakéhokoli volebního programu. Tedy kromě chvályhodné ne-spolupráce s komunisty.
Možná úplně stejně jako před osmi lety dospěli k tomu, že na parlament dospěli víc než dospělí Důchodci za životní jistoty Eduarda Kremličky: předvolební průzkumy jim zničehonic přiřkly víc než pět procent preferencí, takže i jejich předseda musel začít chodit do televize, aniž by věděl proč. Podle stejné logiky ovšem většina z nás dospěla v momentě, kdy jsme si uvědomili, že kluci nejsou holky. „To je otázka priorit. Je to tak, že podle toho, jaké vláda určí priority v programovém prohlášení, tak má vypadat dělení rozpočtu,“ nastínil Bursík svůj program v rozhovoru pro LN.
Ano, teoreticky, tedy než se peníze začnou skutečně dělit, to tak obvykle bývá. Jenže v demokracii obvykle vláda vzniká na základě před volbami zveřejněných priorit jednotlivých stran, nikoli na základě po volbách zveřejněných priorit. Tomu se pak říká ne-demokracie nebo taky Česko, s čímž máme jisté zkušenosti. Anebo taky ekologická demokracie, o které mluví Zelení a jíž nikdo kromě nich nerozumí. Lze si pod ní klidně představit vládu Zelených s kteroukoli stranou, která je vezme do vlády a bude před Strakovou akademií třídit odpad, což byl doposud bez třídění odpadu patent KDU-ČSL. Anebo taky vládu ekologicky ohrožených druhů, například brouků, nad ekologicky méně neohroženými druhy, například lidmi. Obojí zní velmi zajímavě.