Společně (ne)shoříme

Když jsem viděl, jak fanatičtí muslimové pálí kvůli publikaci karikatur proroka Mohameda v mnoha evropských (včetně našich HN, MfD a Týdne) novinách vlajku EU, ucítil jsem divnou hrdost. Konečně jsme se i my, stejně jako zbytek EU, odvážili někomu postavit, byť jen bezzubou svobodou utahovat si z jeho slepé víry! Dosud totiž hrál Brusel ve světě roli štědrého strašpytla, jemuž se země jako Irán a Irák či Balkán smějí...

; vědí, že je příliš měkký na jakoukoli tvrdší akci než odsuzující komuniké, po němž vždy následuje plný pytel eur. Nyní se však i EU ocitla - podobně jako USA - v situaci, již nenávidí ze všeho nejvíc: když musíte něco dělat.
Ještě nedávno totalitní Česko, kde jsou největším multikulturalismem Moravané a Slezané s podezřele podobnými rysy, a člen EU necelé dva roky jistě není zemí, jež by někomu měla dávat lekci z demokracie a plurality. Ostatně stačí se podívat, kdo šéfuje Strakově akademii. V rámci EU jde přesto o pozitivní posun. Zatím totiž připomínala brankáře, který si sám dokopává soupeřovu střelu do vlastní brány. Ať už v případě sociálních či ekonomických reforem, které nás měly pod hlavičkou Lisabonská agenda za pět let postrčit před USA, nebo pokud jde o dvacet miliónů muslimů, kteří v zemích EU žijí, aniž by mnozí z nich hodlali akceptovat jejich demokratická pravidla. Obojího se politici EU bojí jako čert kříže. Tedy spíš jako Mohameda.
Vlastní noviny konečně zahnaly politiky EU do rohu. Ti nejdřív začali podobně jako v boxerském ringu razantně bránit svůj ubývající prostor, o který se předtím sami připravili. Jenže nyní, když soupeř ukázal své odhodlání, mnozí znovu měknou. Alibisticky se distancují od Dánska nebo přešli do omerty. Bohužel místo toho, aby pochopili, že řešení konfliktu mezi sekulární demokracií a politickým islámem na poli EU stejně neutečeme, vrátili se k tradiční diplomatické dvojhře. Což je - diplomaticky řečeno s Mirkem Topolánkem - pytel shitu. Aspoň že vlajka EU pořád hoří.