Dnes jen krátce: je pátek odpoledne, takže jako obvykle sedím na ruzyňském letišti, čekám na letadlo a dělám si pár poznámek (to poslední dělám jen dnes!). Nesedím totiž na starém terminálu a neletím domů, ke svým voličům, hahaha….. Chystám se do Bukurešti na velkou evropskou konferenci o obnově venkova. Nikomu z našich hlavounů se tam moc nechtělo, přestože to vypadá na příjemný víkend hrazený z fondů EU: dvě noci ve vlastním pokoji v pětihvězdičkovém hotelu, západní diety a prý úžasně levný escort, jak mi doporučil kolega-poslanec, co tam byl před časem kvůli boji s HIV-AIDS. Místo JJ jsem s sebou pro jistotu vzal několik balení kondomů, přece jen je to pořád Rumunsko. A let v normální třídě zase jednou nějak přečkám, když trvá jen necelý dvě hodiny. Vlastně ani moc nevím, o čem tam mám mluvit, jako na všech konferencích. O většině z toho, jak jsme se starostou obnovili náš venkov, bych totiž asi na mezinárodní konferenci moc mluvit neměl. I Rumunům by to mohlo připadat, řekněme, mírně neortodoxní. Proto si radši spíš dělám obecnější poznámky – třeba o vodním tobogánu, co jsme postavili z peněz EU na rozvoj infrastruktury. Je až neuvěřitelný, jak dokáže taková hovadina i v kapitalismu sblížit lidi. Nebo ekologická spalovna odpadu, co jsme nechali Rakušany postavit na místě někdejšího JZD. Nejdřív byli všichni proti, pak ale pochopili, na jakých občansko-tržních demokratických principech funguje spojená Evropa. Udělali jsme partnerství s obcí, kde rakouská firma sídlí, a od tý doby tam jezdíme každý rok dvakrát nakupovat. Všichni v autobusu dokonce dostali při odjezdu jako dárek láhev rakouského bílého vína. Člověk by nevěřil, jak i taková malá obec, jako je ta naše, hned prokoukne, když si lidi nakoupí oblečení místo u Vietnamců v rakouských slevách. Bohužel teď nikdo nechce pít rozlévané bílé u nás v hospodě. Radši jsme na příště domluvili domácí suvenýry. Musím končit. Za chvíli mi to letí.
Dnes jen krátce: je pátek odpoledne, takže jako obvykle sedím na ruzyňském letišti, čekám na letadlo a dělám si pár poznámek (to poslední dělám jen dnes!). Nesedím totiž na starém terminálu a neletím domů, ke svým voličům, hahaha….. Chystám se do Bukurešti na velkou evropskou konferenci o obnově venkova. Nikomu z našich hlavounů se tam moc nechtělo, přestože to vypadá na příjemný víkend hrazený z fondů EU: dvě noci ve vlastním pokoji v pětihvězdičkovém hotelu, západní diety a prý úžasně levný escort, jak mi doporučil kolega-poslanec, co tam byl před časem kvůli boji s HIV-AIDS. Místo JJ jsem s sebou pro jistotu vzal několik balení kondomů, přece jen je to pořád Rumunsko. A let v normální třídě zase jednou nějak přečkám, když trvá jen necelý dvě hodiny.
Vlastně ani moc nevím, o čem tam mám mluvit, jako na všech konferencích. O většině z toho, jak jsme se starostou obnovili náš venkov, bych totiž asi na mezinárodní konferenci moc mluvit neměl. I Rumunům by to mohlo připadat, řekněme, mírně neortodoxní. Proto si radši spíš dělám obecnější poznámky – třeba o vodním tobogánu, co jsme postavili z peněz EU na rozvoj infrastruktury. Je až neuvěřitelný, jak dokáže taková hovadina i v kapitalismu sblížit lidi. Nebo ekologická spalovna odpadu, co jsme nechali Rakušany postavit na místě někdejšího JZD. Nejdřív byli všichni proti, pak ale pochopili, na jakých občansko-tržních demokratických principech funguje spojená Evropa. Udělali jsme partnerství s obcí, kde rakouská firma sídlí, a od tý doby tam jezdíme každý rok dvakrát nakupovat. Všichni v autobusu dokonce dostali při odjezdu jako dárek láhev rakouského bílého vína. Člověk by nevěřil, jak i taková malá obec, jako je ta naše, hned prokoukne, když si lidi nakoupí oblečení místo u Vietnamců v rakouských slevách. Bohužel teď nikdo nechce pít rozlévané bílé u nás v hospodě. Radši jsme na příště domluvili domácí suvenýry.
Musím končit. Za chvíli mi to letí.
