Co by byly české noviny bez klišé, jimiž autoři nahrazují absenci inteligence! Ještě míň než bez zprávy, že premiér Jiří Paroubek objíždí s Jiřím Krampolem zemi s vtipy o blondýnách. Třeba když během rozhovoru s Jaromírem Jágrem autor zjistí, že třetí otázka je nad jeho intelektuální ligou, zahraje blafák a zeptá se, jestli mu nesvazuje nohy fakt, že nemá maturitu...
. Nebo když muzikant vydávající u menšího labelu vydá u velké gramofirmy a dokonce i za peníze svou nejlepší desku, kterou novinář nikdy neslyšel? Začne tím, jestli její zvuk nezkazily komerční tlaky vydavatelství. A co když náhodou přijde s užitečným návrhem politik, což se – pravda – téměř nestává? Obviní ho z populizmu, takže ho radši sám stáhne.
Nad vším ale nepochopitelně ční reklama. „Když diváci spatří svého oblíbeného herce v televizní reklamě, začnou se na něj dívat maličko úkosem.“ Tuhle citaci jsem musel ukrást Milanu Šimáčkovi z rozhovoru s Janem Krausem v posledním magazínu HN, je totiž nad mou intelektuální ligou. Vedle sportu a kultury, na které si pořád mnozí novináři nemůžou zvyknout vedle sebe, takže je staví do protikladu, patří reklama k jejich největším zásekům. Nenajdete u nás rozhovor s kulturně populární osobností, v níž by autor, sám obvykle vypadající jako pytel závažných dilemat, dilema reklamy neřešil. Tedy reklamy: peněz za ní. Přitom zkuste v zahraničních seriózních novinách najít rozhovor s Harvey Keitelem, Pierce Brosnanem či Nicole Kidmanovou, v němž by autor řešil jejich tvář v reklamě na whisku či omegy. Jde o stejnou samozřejmost, jako že v podobných inzerátech nefiguruje tvář žádného novináře. Díkybohu.
Jistě. Reklama, důležitá součást výrobně-prodejního procesu zboží, je už z podstaty hloupá (tedy chytrá). Nakonec má chytře ohlupovat lidi, aby se chovali neracionálně – a koupili. Ohlupování se ale týká i spousty jiných oborů, médií zvlášť. Můžete ze sebe samozřejmě v reklamě udělat úplného idiota, jen hlupák nebo český novinář, což často nebývá velký rozdíl, se ale kvůli tomu bude úkosem dívat na vaše konkrétní herecké umění (v případě Krause spíš moderátorské). Nakonec nejsou herci od toho, aby vše jen hráli?
