Pokaždé, když má nějaká malá politická strana, jako nyní KDU-ČSL, celorepublikový sjezd, chce se mi u televizních zpráv exnout půllitru olivového oleje. Ne kvůli vráskám kolem očí jako pošesté reinkarnovaný fotbalový trenér Franz Straka, nyní – ejhle! – karlovarský volební lídr KDU-ČSL. To by bylo příliš povrchní! Chci jen najít důvod muset někam rychle zmizet od televize – nejlépe na WC...
. Pokaždé si totiž říkám, jak by většinový volební systém, jenž s Václavem Havlem zamítají právě malé strany, vyčistil politiku od politiků typu Miroslava Kalouska, Cyrila Svobody či Pavla Němce (US-DEU bylo tuším poslední označení, jež jeho strana užívala), kteří stejně jako holky v Perlovce vždycky půjdou s každým, kdo zaplatí. Tedy: do vlády s jakoukoli velkou stranou, jak se říká, napříč politickým spektrem. Program ne-program.
Samozřejmě přeháním. Jsme v politice, takže ani většinový systém takový úklid nezvládne. Kalousek, Svoboda i Němec vždycky někde vyplavou. Přinejmenším by je ale někdo aspoň jednou v životě přinutil poctivě odpovědět už před volbami na prostou otázku, jestli vlastně stojí nalevo (s ČSSD plus KSČM), nebo napravo (s ODS). Což Kalousek, stoje nebezpečně rozkročen, nedokázal jako předseda KDU-ČSL opět vysvětlit ani po posledním sjezdu. Místo toho lidovecky potvrdil (možná příliš olivového oleje s Franzem), že „o koalicích rozhodují voliči. Ti rozdají karty a povinností politiků je najít východisko z volebního výsledku.“ Jistě, ne ale za každou cenu. I v politice platí, že každá strana udělá maximum pro maximální počet hlasů, část svého programu ale obětuje až po volbách v případě patu jako v Německu (a i pak je to diskutabilní). Jen málo stran ovšem léta tyje už z předvolebního popírání svého (téměř celého) programu jako KDU-ČSL či US-DEU.
Odpůrci většinového volebního systému, který by u nás znamenal převážně výběr mezi vládou ODS, či ČSSD, obvykle poukazují na nezralost české demokracie. Určitě mají pravdu, česká demokracie mnohdy skutečně zůstává papírová. Mnohdy ale právě kvůli poměrnému systému. Co je například demokratického na tom, když např. ČSSD vládne ve skutečnosti s komunisty, zůstává ale naoko v koalici s KDU-ČSL a US-DEU (stále, tuším, poslední název), kteří své voliče kdykoli podvedou? Jen si představte ozdravné důsledky většinového volebního systému. Za vlády ČSSD by ze země odešli všichni největší plátci daní, tedy inteligence. Až by po ní nastoupila ODS, utekli by i nezaměstnaní. Řekl bych, že by vše konečně došlo i politikům.
