Duel jednookých

Jak všichni kromě politiků víme, souboj jednookých nikdy nenese nic dobrého. Přinejlepším oba trefí sekundanta svého soupeře. Přeneseno do politiky znamená souboj jednookých, že oběťmi jsme pokaždé my voliči, podobně jako sekundanti stojící opodál. Neboť jak nás učí historie, když jako naposled vyhraje volby socialisticko-komunistická levice (nepočítám samozřejmě do vlády lidovecko-unijní stafáž, jíž pořád z nějakého nepochopitelného důvodu baví chodit se hádat do televize), dokáže vždy, že vláda z principu nemůže fungovat. Příliš neschopných lidí touží být všeho schopných. Když ji pak vystřídá pseudopravice, hned to sama potvrdí.


Ne že by to v politice neplatilo i pro dvouoké, nekomunistickou levici a opravdovou pravici. Vůbec nejhorší ovšem je, když podobně jednoocí titáni jako Mirek Topolánek a Jiří Paroubek sami sebe - s vydatnou pomocí médií - přesvědčí, že všichni toužíme právě po jejich duelu, a začnou slepě pálit na všechny strany. Mrtvých a raněných je pak víc než je nutné: Unipetrol, petrochemie, KGB, Polsko, média, naše soudy, demokracie….. Přitom každý s IQ vyšším než 60 (ať už nalevo nebo napravo s tím, že napravo přece jen víc), což obvykle bývá počet minut, během nichž po sobě tihle dva zoufale pálí v televizi, aniž by trefili cokoli kromě moderátora, ví, že si nemůžeme přát nic ošklivějšího než právě volební souboj těchto dvou velikánů partajní demagogie. Snad jen s výjimkou momentu, kdy vypustí Vladka s jedenácti miliony ze zoo na svobodu.
Absolutní zoufalost, hysterii a trapnost dokazují Topolánek s Paroubkem i nekonečnými mediálními přestřelkami o místě své kandidatury. Prvně jmenovaný tradičně kandiduje v pravicové Praze, kde ví, že vyhraje, aniž by vůbec vystřelil. Proto zde hrdinně vyzývá Paroubka na přímý duel. Ten to samozřejmě jako velký (ať už tělem či duší s tím, že tím prvním přece jen víc) hrdina přijímá, protože nezná nic jako strach, takže kandiduje – v Ústí nad Labem! Přitom kdyby oba ještě uměli mířit někam jinam než pod pás (svůj i náš), došlo by jim, že nám voličům je srdečně jedno, kde kandidují – pokud je to bohužel v téhle zemi. Víme totiž, že kromě nás voličů vítězí ve volbách každý, kdo je prostě zvolen a nemusí čtyři roky pracovat.