nahoru

Pondělí, 12. 9. 2005

Petr Holec12. září 2005 • 22:03

Uf!! Zase ta zasraná práce!! Celý minulý týden jsme v partaji strávili nad volebními kandidátkami, což je vždycky politický kdo z koho na smrt. Nebo kdo s koho? Sám nevím, čeština nikdy nebyla mojí parketou, divnej jazyk. Moc pádů a i a y. Samý pravidla. K čemu? Nejvyšší čas to zákonem zjednodušit, aby všichni rozuměli, co jim říkáme. V politice si taky vystačíme s pár větami. Když pak sedím v televizi a nějakej trouba se mě pořád na něco vyptává, mnohdy mu ani nerozumím. Občas kvůli tomu odpovím na něco úplně jinýho a v pondělí si v novinách přečtu, že jsem se vyhýbal odpovědím. Přitom vždycky řeknu, co řeknu, a to řeknu. Boj o kandidátky je něco jako Darwin v přírodě, jen FAKT naostro. Žádná pomalá evoluce! Řežete do soupeře tak dlouho, až se mu z toho udělá šoufl a sám sebe vyšoupne na nevolitelný místo. Vy pak pro něj na oplátku musíte najít nějaký teplý flek, aby na vás těsně před volbami nevypustil bublinu, jak říkáme. To může být cokoli od milenky přes StB až po nějakou tu ránu pendrekem na Národní v devětaosmdesátým, na kterou se v archivu pozapomnělo. Většinou obvoláte místní polostátní podniky, kde máte známý ještě z dob, kdy jste tam za komančů společně všichni dělali, a řeknete, že jste slyšeli, že se jim právě uvolnilo místo v dozorčí radě. Ti nafoukanci vám většinou odpovědí, že jste slyšeli špatně, načež vy odpovíte, že doufáte, že jste špatně slyšeli VY, nebo jinak že byste museli ještě jednou otevřít možnost privatizace, proti který jste předtím hlasovali. Pak se ozve minuta ticha – jak jen se ticho může ozvat – haha, a je TO. VYŘÍZENO. Večer na baru se pak necháte od dotyčnýho neúspěšnýho kandidáta, kterýmu jste právě zajistili stotisícový měsíční příjem, pozvat na panáka. Jen si ho nesmíte splést s nějakým čmuchalem. Už potřetí jsem skončil třetí, SUPER!!! Někteří se ptali, kdo jsem. Pro jistotu jsem si nechal u doktora prohlédnout játra a oči. Do některých hotelových barů přece jen ještě nedorazily regule EU o prodeji alkoholu a kandidátky bývají smršť. Nejlepší je skončit přesně jako já - třetí čtvrtý. Jistý zvolení – a ticho po pěšině. Jen úplnej pitomec chce být lídrem. Všichni vás znají a denně se bojíte otevřít noviny. Jste na billboardech a spratci ve vytahaných džínách vám přes ksicht čárají haknkrajce. Vy si pak musíte s jejich rodičema třást rukou, za což čekají, že jim najdete práci. S třetím si nikdo rukou třást nechce, většině to stačí jednou dvakrát. Mám dilema. V listopadu pojedu na pracovní cestu do Thajska, a nevím co s JJ. Je hovadina brát tam s sebou ženskou, jenže bez asistentky by to mohlo vypadat ještě nápadněji. Budu muset přemýšlet.

Uf!! Zase ta zasraná práce!! Celý minulý týden jsme v partaji strávili nad volebními kandidátkami, což je vždycky politický kdo z koho na smrt. Nebo kdo s koho? Sám nevím, čeština nikdy nebyla mojí parketou, divnej jazyk. Moc pádů a i a y. Samý pravidla. K čemu? Nejvyšší čas to zákonem zjednodušit, aby všichni rozuměli, co jim říkáme. V politice si taky vystačíme s pár větami. Když pak sedím v televizi a nějakej trouba se mě pořád na něco vyptává, mnohdy mu ani nerozumím. Občas kvůli tomu odpovím na něco úplně jinýho a v pondělí si v novinách přečtu, že jsem se vyhýbal odpovědím. Přitom vždycky řeknu, co řeknu, a to řeknu.
Boj o kandidátky je něco jako Darwin v přírodě, jen FAKT naostro. Žádná pomalá evoluce! Řežete do soupeře tak dlouho, až se mu z toho udělá šoufl a sám sebe vyšoupne na nevolitelný místo. Vy pak pro něj na oplátku musíte najít nějaký teplý flek, aby na vás těsně před volbami nevypustil bublinu, jak říkáme. To může být cokoli od milenky přes StB až po nějakou tu ránu pendrekem na Národní v devětaosmdesátým, na kterou se v archivu pozapomnělo. Většinou obvoláte místní polostátní podniky, kde máte známý ještě z dob, kdy jste tam za komančů společně všichni dělali, a řeknete, že jste slyšeli, že se jim právě uvolnilo místo v dozorčí radě. Ti nafoukanci vám většinou odpovědí, že jste slyšeli špatně, načež vy odpovíte, že doufáte, že jste špatně slyšeli VY, nebo jinak že byste museli ještě jednou otevřít možnost privatizace, proti který jste předtím hlasovali. Pak se ozve minuta ticha – jak jen se ticho může ozvat – haha, a je TO. VYŘÍZENO. Večer na baru se pak necháte od dotyčnýho neúspěšnýho kandidáta, kterýmu jste právě zajistili stotisícový měsíční příjem, pozvat na panáka. Jen si ho nesmíte splést s nějakým čmuchalem.
Už potřetí jsem skončil třetí, SUPER!!! Někteří se ptali, kdo jsem. Pro jistotu jsem si nechal u doktora prohlédnout játra a oči. Do některých hotelových barů přece jen ještě nedorazily regule EU o prodeji alkoholu a kandidátky bývají smršť.
Nejlepší je skončit přesně jako já - třetí čtvrtý. Jistý zvolení – a ticho po pěšině. Jen úplnej pitomec chce být lídrem. Všichni vás znají a denně se bojíte otevřít noviny. Jste na billboardech a spratci ve vytahaných džínách vám přes ksicht čárají haknkrajce. Vy si pak musíte s jejich rodičema třást rukou, za což čekají, že jim najdete práci. S třetím si nikdo rukou třást nechce, většině to stačí jednou dvakrát.
Mám dilema. V listopadu pojedu na pracovní cestu do Thajska, a nevím co s JJ. Je hovadina brát tam s sebou ženskou, jenže bez asistentky by to mohlo vypadat ještě nápadněji. Budu muset přemýšlet.



Kurzy měn
25,640
21,740
28,700
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře