Kolik dalších NE budou ještě Jacques Chirac, Gerhard Schröder či Jiří Paroubek potřebovat, aby pochopili, že dokument od začátku chybně zvaný Evropská ústava je mrtvý? A že mrtvého neoživíte, když ho budete týden držet na operačním sále, dokud se sám nerozloží jako kdysi lídři SSSR? A že voliči dvou členských zemí EU jednou, svobodně a zcela jasně řekli své nezvratné NE? A že v demokracii jsme voliči MY a ONI mají jen vykonávat naši vůli, ne obráceně?
Kolik dalších NE budou ještě Jacques Chirac, Gerhard Schröder či Jiří Paroubek potřebovat, aby pochopili, že dokument od začátku chybně zvaný Evropská ústava je mrtvý? A že mrtvého neoživíte, když ho budete týden držet na operačním sále, dokud se sám nerozloží jako kdysi lídři SSSR? A že voliči dvou členských zemí EU jednou, svobodně a zcela jasně řekli své nezvratné NE? A že v demokracii jsme voliči MY a ONI mají jen vykonávat naši vůli, ne obráceně? Soudě podle jejich reakcí, že nákladná ratifikace musí pokračovat navzdory všemu a všem, protože pár voličů přece nepohřbí jejich dítě, zřejmě hodně dlouho. Možná tak dlouho, dokud nebudou Chirac, Schröder či Paroubek sami ve svých zemích politicky stejně mrtví jako euroústava. Agónie nás bude stát jen stovky miliónů eur, které…. Které, jak by řekl Vladimír Špidla, tu prostě jsou, když lidé pracujou.
Zastavení ratifikace euroústavy ve zbývajících členských zemích (bez ohledu na kompromisní klauzuli, jež počítala s jejím pokračováním i v případě neschválení několika státy) EU vůbec není otázkou, jestli s ní souhlasíte, nebo ne. Při principu jednohlasného souhlasu je fundamentálním důkazem, jestli v EU ještě funguje základní princip demokracie, který zní: když voliči jednou řeknou z jakéhokoli důvodu NE, neptají se politici PROČ. Prostě zavřou pusu, sbalí si své sekretářky a jdou domů. Tečka. Vymění manželky, ale nevyměňují místo sebe premiéry, ani nepořádají krizové večeře jako Chirac. Nenabádají další země, co mají dělat, jako Schröder. Nescházejí se s komunisty jako Paroubek (i když u něj je to pochopitelné. Jako náměstek RAJe, jenž nerad platil nájemné za byt, formoval své představy o demokracii nad výkazem podvedených zákazníků). Prostě akceptují vůli voličů – jakkoli může být zvůlná. Cokoli jiného vede zpět do RAJe. Nebo do Severní Koreje.
Je přitom ironií, že euroústava původně měla jen víc zdemokratizovat EU. Bohužel jak se zdá, někteří lídři EU se během let nátlakové politiky za zády voličů vzdálili demokracii natolik, že teď neumějí pochopit, že voliči jejich politiku prostě poslali do kytek. Radši tedy budeme všichni pokračovat, jako by se nic nestalo. Třeba si to voliči za čas rozmyslí.
