Politika pudru

ČSSD je nepoučitelná. Po ostudném premiérském debaklu se Stanislavem Grossem, jenž měl vládní straně vrátit ztracené voliče přeběhlé ke komunistům či do blázince, místo toho ale všem vrátil přesvědčení, že politika je svinstvo, si na sebe plete další bič. Po rozdělení předsednické a premiérské funkce, kdy mezi sebou před parlamentními volbami soupeří horší ambice dvou průměrných politiků, přišel premiér Jiří Paroubek se skvělým nápadem...

ČSSD je nepoučitelná. Po ostudném premiérském debaklu se Stanislavem Grossem, jenž měl vládní straně vrátit ztracené voliče přeběhlé ke komunistům či do blázince, místo toho ale všem vrátil přesvědčení, že politika je svinstvo, si na sebe plete další bič. Po rozdělení předsednické a premiérské funkce, kdy mezi sebou před parlamentními volbami soupeří horší ambice dvou průměrných politiků, přišel premiér Jiří Paroubek se skvělým nápadem (ano, už při nástupu do funkce bohužel sliboval, že jich má víc!): volebního partajního lídra neurčí obvyklý stranický souboj programů, nýbrž stranický průzkum veřejné obliby. „Proti tomu nemůže mít nikdo žádné námitky,“ komentovala to v LN sociálnědemokratická místopředsedkyně sněmovny Jitka Kupčová. „Žebříčky popularity mají pro mě velký vliv.“
Bůh – nebo někdo podobný – nás ochraňuj. ČSSD vstupuje v krátké době už podruhé do stejně kalné řeky. Produktem čeho jiného než nejrůznějších žebříčků veřejné obliby je politik jménem Stanislav Gross? Úměrně svému IQ (a díky bohu) nepřišel expremiér a současný předseda ČSSD nikdy s žádným vlastním politickým programem. Podle žebříčku veřejné obliby, jež Grossovi rostla, protože se pořád jen usmíval, ho v partaji prostrkali až na vrchol. Když se až v nejvyšší funkci přestal usmívat, nechali ho stejné žebříčky sletět dolů. V podstatě podobné průzkumy nevypovídají o ničem jiném, než jestli lidem vadí víc bradavice ve tváři nebo strýc Vik. A oboje, jak víme i bez nákladných průzkumů – ehm.
Nyní, když se Gross plácá v nízkoprocentní žumpě jako ostatní politici, navrhuje Jiří Paroubek, jemuž obliba z nepochopitelných důvodů naopak stoupá, stejný princip. Zeptat se na ulici lidí, kteří o opravdové politice nic nevědí, čí manželku mají radši, a podle toho pak určit volebního lídra, případně premiéra. Čeho bychom se tak mohli po příštích volbách dočkat, radši nechám na vaší vlastní fantazii.
Obecně jistě platí, že čím míň mají politici vlastních nápadů, tím líp pro nás. Podle osvědčených principů nám mají co nejvíc sloužit a jít z cesty. Stejné pravidlo bohužel neplatí, když má strana pouze jediný nápad – ten Paroubkův. Obecně pak platí, že jsme všichni víte kde.