Hned na úvod se musím přiznat k závažnému handicapu, jehož nedávné odhalení zamávalo sebevědomím: trpím nedostatkem novinářsko-politologické prozíravosti a předvídatelnosti, což z mých vážně míněných soudů dělá vážně míněné pšouky. Proto neberte následující nijak vážně.
Ani v nejhorších snech jsem totiž nevěřil, že někdo jako Stanislav Gross bude jednou skutečně stát na prahu formování vlády téhle země s reálnou šancí stát se premiérem. Gross doma s vláčky – fajn. Vláčky jezdí dokola a když vykolejí, vypne je manželka. Gross na ministerstvu – fajn. Ministerstva, jak nás přesvědčili všichni dosavadní ministři, běží taky dokola a o průšvihy se starají mluvčí. Ale Gross jako nejvyšší boss, který má rozhodovat? Auu!
Ne že by Gross byl horší než ostatní politici. Stačí pohled na hlučné fanatiky typu Ivana Langera či tiché nezmary typu Jana Kavana a je jasné, že kdokoli jiný je zlatý. Víme totiž, co by nastalo, a umíme je proto včas poslat třeba do New Yorku (Honzo, tohle ale bylo naposled!). Nevadí mi ani Grossův nízký věk. Jsem stejně starý a vím, že bych byl nejlepším premiérem. S platem, šoférem a sekretářkami bych na čtyři roky odjel na premiérskou cestu do Latinské Ameriky a nechal všechny lidi, aby se podle svých představ starali o sebe. Podívejte, jak dobře to jde z Baham Viktoru Koženému! Až bych se vrátil na volby, každý by se měl mnohem líp. A já bych byl znovu premiérem!
Můj problém s Grossem je, že nevím, kdo to Gross je. Nikdy na nic neřekl svůj vlastní názor, aby mohl vzápětí případně říct, že to, co neřekl, neřekl. Jedinkrát když svůj vlastní názor řekl, slyšeli jsem, že auto, které řídil jeho šofér, řídil jeho šofér, a tudíž jel rychle on, nikoli on (Gross). Tehdy nás všechny trochu zmátl. Snad i proto to dotáhl tak daleko (projev politického génia, jak tvrdí někteří novináři).
Ale jak dál? Všichni se můžeme jen hrozit, co se pod Grossovou taktovkou bude v následujících dnech dít. Zde je několik variant.
1) Gross se zachová stejně čestně, jako bych se v premiérské funkci zachoval já, zmizí odsud a nechá nás žít. (bohužel nejméně pravděpodobné)
2) Gross se dohodne s KDU-ČSL a US-DEU na pokračování koalice. Poslechne však volání Miloše Zemana po nekosmetických změnách kabinetu a jmenuje premiérem svou manželku Šárku. Ta jmenuje ministrem kultury dr. Františka Janečka. Ten přidělí Pavla Dostála na Vysočinu, aby chodil Miloši Zemanovi pro pivo, případně řídil traktor. Gross zůstane v domácnosti, kde bude řídit vláčky a mikrovlnku. (trochu pravděpodobnější. Záleží, jestli Grossová ucítí zodpovědnost)
3) Gross se stane premiérem s tichou podporou komunistů. Nikdy to ale nepřizná, aby ho z toho spolustraníci nemohli nařknout, až ho budou chtít zakrátko sesadit. Jeho proslov z premiérské pracovny nebude dlouhý: „Vážení spoluobčané, nedá se říct, že bych byl premiérem s tichou podporou komunistů, protože se vůbec nedá říct, že bych byl premiérem. Prostě jsem vyslyšel volání zevnitř strany - a neuhnul před zodpovědností. Vyvozovat z toho cokoli jiného jsou v tuto chvíli spekulace. Zítra odjíždím na premiérskou návštěvu na Seychely, a pak se uvidí. To dá rozum, ne?“ (celkem pravděpodobné)
4) Gross se dohodne s KDU-ČSL a US-DEU na pokračování koalice. Jeden případně dva hlasy chybějící kvůli přeběhlým poslancům si tajně koupí u komunistů za malý ústupek. Fabriky se za nějaký čas vrátí lidu a kjhejkghkhkhkhkfhiwufhir
(omdlel jsem hrůzou a padl čelem na klávesnici)
