Sociální demokracii, vítězi posledních voleb, se dramaticky propadly volební preference: podle posledních průzkumů by nyní socialisté skončili s 15 procenty až třetí za ODS a komunisty. Vedení ČSSD proto koncem loňského roku sebralo (anti)mediální politiku ministryni zdravotnictví Marii Součkové, mediálně velmi nepopulární tváři, a svěřilo ji do rukou místostarosty strany, ministra vnitra a mediálně velmi populární tváře, Stanislava Grosse.
Nepochybně krok správným směrem. Gross nemařil čas, zamyslel se a - věrný své intelektuální reputaci a bohaté představivosti mašinfíry – nastínil minulý týden základní motto svého spásného programu, jak přilákat zpět uprchlou polovinu voličů: sesedněme z koní a jděme mezi lid. Bez legrace.
Gross zapomněl říct, jestli v rámci sesedání mezi lid pošle svou manželku Šárku zpět do poslaneckého bufetu, kde pracovala jako – ehm – servírka, to ale není zas tak důležité. Šárka dávno sesedla mezi lid, který má hodně peněz a rád je, s pomocí Šárky, utrácí. A nakonec od doby, co se v parlamentu opil poslanec Petr Kott (ODS), takže zde radši čepují jen minerálku a nikdo už nevykřikuje sexistické fóry, tam není tolik legrace jako dřív. Mnohem podstatnější a smutnější je, že Gross svým proletářským mottem ukázal nejen svůj opravdový duševní potenciál, ale především to, jaká bezduchá bída je česká realpolitik: přesně a pouze to, co od politiků prostřednictvím médií koupí hloupý volič. Na reálných výsledcích – ať už dobrých, nebo špatných - nezáleží.
Kdybych byl volič ČSSD, což naštěstí nejsem, cítil bych se Grossovým mottem uražen a na týden bych mu zakázal vláčky. A možná že dokonce na měsíc. Výrazem „lid“, evokujícím prostou anonymní masu idiotů, naposled operovali komunisté, kteří mysleli na všechno jen ne na lid. Lid se objevoval ve stranických heslech ve školách, v továrnách, v průvodech i v kulturácích. Mimo hesla pak často i ve vězení. Jen nikdo nevěděl, jestli tím komunisté myslí i jeho. Každý, kdo měl pět pohromadě, doufal, že ne. Takže doufejme, že si to stejně vyloží i voliči a že podobné politiky nebudou volit. Protože jen idiot chce být lidem, k němuž pomyslný politik sesedá z koně a šeptá mu do ucha (ne koňovi): „Zvol mě, já nejsem tak špatnej, jak to vypadá.“ Nakonec nestálo to v Komunistickém manifestu nějak takhle: „Proletáři všech zemí spojte se, je čas na panáka.“ Asi ne. Měli bychom se dnes všichni mnohem líp.
