Právo na hračky

Minulý týden se před brněnským městským soudem ocitl kvůli údajné propagaci fašizmu majitel Army Shopu Petr Olšan. Ve svém obchodě mimo jiné prodával cetky (originály i repliky) s nacistickou symbolikou. Naše justice nemohla prokázat všem skutečným sympatizantům neonacizmu lepší službu. Olšan je jen další obětí (i když nakonec nebude odsouzen) hysterického honu na svobodu projevit se jako idiot.

Minulý týden se před brněnským městským soudem ocitl kvůli údajné propagaci fašizmu majitel Army Shopu Petr Olšan. Ve svém obchodě mimo jiné prodával cetky (originály i repliky) s nacistickou symbolikou. Naše justice nemohla prokázat všem skutečným sympatizantům neonacizmu lepší službu. Olšan je jen další obětí (i když nakonec nebude odsouzen) hysterického honu na svobodu projevit se jako idiot. Čímž vůbec nechci říct, že je Petr Olšan idiot, na rozdíl od nácků.
S propagací fašizmu má Olšan společného tolik jako kterýkoli pouliční prodavač triček se Stalinem či připínací Rudou hvězdou, tedy symboly, které nepřímo (podobně jako svastika) taky zabily miliony lidí. Rozdíl mezi těmito zločinnými ideologiemi je přitom nepatrný: Hitler byl takový idiot, že sesmolil Mein Kampf, xenofobií se chvástal a nakonec porazil sám sebe, když proti sobě poštval většinu světa. Stalin sesmolil jen tajný seznam těch, kteří mají být mučeni a pak zavražděni, zatímco kázal mír a bratrství, čímž si většinu světa získal. Proto jsme mimo jiné žili čtyřicet let v komunizmu. Teď si z toho dokonce děláme takovou legraci, že si platíme komunistické poslance.
Popularita neonacizmu je jistě nebezpečným fenoménem a jakékoli projevy jeho skutečné propagace bychom měli tvrdě trestat. Protože jak víme z historie, většina katastrof začíná nenápadně. Podívejte třeba na Martina Maxu. Deset let jsme ho nechali potichu zpívat v Litvínově a dnes … Nemůžeme ho umlčet. Problém je, že si společnost s neonacizmem, stejně jako s jinými projevy extremizmu, neví rady a místo něj často potírá projevy obyčejné puberty či idiocie. Jaká je společenská nebezpečnost někoho, kdo si na krk vytetuje hákový kříž? Nulová. Aspoň každý vidí, že je idiot, a může se podle toho zařídit. Kdybychom to nařídili všem, kdo se sympatiemi k nacizmu chlubí, počet nácků by rychle klesl. Jaká je společenská nebezpečnost někoho, kdo se doma navlékne do nacistické uniformy, pustí si cédéčko s pivním řevem a začne hajlovat? Nulová, pokud nebydlíte v paneláku a nemusíte hajlovat s ním. Ostatně lidi doma dělají mnohem horší věci, aniž by je kdokoli stíhal jako vydavatele Mein Kampfu Michala Zítka nebo Petra Olšana. Muži mlátí manželky a ženy mlátí manžele. Společně mlátí děti. Můj soused kouří na chodbě.
Společenská nebezpečnost mnohých pubertálních nácků, kromě těch notoricky agresivních, kteří ovšem ke rvačkám zneužijí cokoli a s nimiž se každá společnost musí nějak vyrovnat, je minimální, dokud jim média neposkytnou důležitost, jaká jim nenáleží. Většina z nich by z puberty vyrostla, až by zjistili, že nikoho nezajímají a že je lepší pivo pít než si ho lít v pronajatém sálu na hlavu. Bohužel tím, že z nich v jejich očích děláme stíhané oběti a hrdiny, vše jen živíme. Nakonec zakázané ovoce chutná nejlíp, zvlášť v pubertě, kdy s neonacizmem většina lidí začíná koketovat. Nechme jim jejich cetky, je to předem prohraný boj. Děti si prostě rády hrají. Stíhejme raději skutečné zločince.