Na ČT 2 běží ve čtvrtek v televizním filmovém klubu Viscontiho filmy. Minulý týden dávali Rocca a jeho bratry (1960), což je Viscontiho klasika zmiňovaná ve všech encyklopediích. Ten film ale už trochu zestárl. Příběh pěti bratrů pocházejících ze Sicílie, nyní žijících po smrti otce v Miláně...
, svou přílišnou sociální vyhroceností ilustroval dobu svého vzniku, konec 50. let, i styl byl ještě poplatný neorealismu, než aby připomínal jedinečný Viscontiho estetismus 60. a 70. let.
Jenže v něčem je tenhle snímek stále vnitřně krásný. Má především to, co dnes filmy postrádají – nefalšovaný, mohutný humanistický přesah, etickou páteř. Je na něm vidět, jak režisér soucítí se svými postavami, jak prožívá jejich drama, za co bojuje a za co se angažuje. Ne, nebojuje za socialismus, jak se mu to snažili levicoví kritici podsunout, ale za obyčejné lidské štěstí, za spravedlnost, za nalezení svého místa v tomto světě. Skvělí byli i herci, především jemný krasavec Alain Delon zahrál svého sicilského plebejce, ze kterého se nedobrovolně stane boxerský šampión, z psychologického hlediska přesně. Delon měl vůbec štěstí, že na začátku své dráhy potkal Viscontiho (hrál pak i v Gepardovi). Režisér mu totiž ukázal, jaké jsou možnosti filmového herectví. Delonovi pak stačilo v těch mnoha průměrných gangsterkách uplatnit jen polovinu z toho, co po něm chtěl Visconti, a byl přesto králem scény.
Když to shrnu: vydržel jsem se na Rocca a jeho bratry dívat do jedné do noci. U jakého filmu desítky let starého byste to vydrželi?
*
Česká televize kromě toho opět vytáhla z archivu Lynchův seriál Městečko Twin Peaks (vždy v úterý večer). I to je svého druhu klasika. Jenže se ukazuje, že hlavním háčkem seriálu bylo především to, že divák nevěděl, jak a kam se věci vyvinou. Ale když už vím, kdo a co je Bob, když vím, že Laura Palmerová propadla peklu, když je napětí a tajemství pryč, co zbývá...? Ironie a nadhled, zajímaví herci, dokonalá Badalamentiho hudba. Jinak je to lehce rozvleklé. Kdo seriál při jeho prvním uvedení v půli 90. let neviděl, bude nadšen, ale pro mě je těch 30 případů agenta Coopera spíš mrtvých.
Twin Peaks se mi ovšem zapsal do mysli jednou věcí: kdykoli vidím na plátně herce Kyle MacLachlana (například v Sexu ve městě), okamžitě si k němu připojím hlas Aleše Procházky, který ho v Twin Peaks daboval. Jiný než jeho hebký hlas si neumím k té hebké tváři a hebkému agentovu úsměvu přiřadit. A naopak: když slyším Procházku z nějaké reklamy, hned bych tam zasadil MacLachlanův obličej.
halada@reflex.cz
