nahoru

O víkendu bylo jaro..

Andrej Halada3. dubna 2002 • 10:08

… a samozřejmě jsem jezdil na kole - jako každý cyklista, který čeká na letní čas (dá se jezdit o hodinu déle) a teplejší počasí. Víte, že když jedete při 20 stupních celsia rychlostí dvacet kilometrů v hodině, proudící vzduch ochlazuje teplotu zhruba na nula stupňů? Proto se v zimě, kdy je nula a okolo vás proudí vzduch mínus dvacet, jezdí opravdu hodně špatně.
V Českém ráji bylo dopoledne rajsky. Cesta z Mnichova Hradiště na Kost je dobře značená (modrá cykloturistická značka), nemusel jsem se vůbec dívat do mapy. Potkal jsem jen pár dalších kolařů a pěší, u Komárovského rybníka na plážích nikde nikdo. V létě tu musí být plno a asi to už tak rajské není. I když si zase můžete koupit ve stáncích rajská jablíčka. Teď tu byly kiosky ještě zabedněné, zamřížované. Ta atmosféra prázdnoty je úžasná.
Na Kosti už měl stánek s cetkami otevřeno, několik druhů zmrzliny, v podhradí country, tak jedu pryč. Za chvíli jsem se dostal na vyvýšeninu, od které je pěkný pohled na Trosky i blízký zámeček Humprecht u Sobotky. Stála tu ještě nedávno Semtínská Lípa, 300 let starý strom. Před 80 lety mu začaly padat větve, tak se ho různě snažili podepřít, ale před dvěma roky přišla vichřice a strom se rozlomil. Leží tu jeho zbytky, je tu cedule, plot okolo… Když mohou mít hroby i psi, proč by nemohly stromy?
Jak jsem přijížděl k zaplněnému parkovišti pod Troskami, už jsem věděl, jak to bude vypadat nahoře. Stoupáte posledních prudkých tři sta metrů lesní cestičky až k bráně hradu a okolo míjíte rodinky, co sem přijeli, aby projeli nově zakoupené auto, anebo mladé milence, co sem přijeli, aby projeli nově zakoupené auto z autobazaru (však oni se jednou dopracují). Tři sta metrů některé zadýchalo a další si zanaříkali při skoro 150 schodech na rozhlednu na Babě. Ale pak ty výhledy! Ty panoramata! Ta příroda! To je prostě chrám. A co to je za tamhle ten kopec? A podívej, tamhle dole někdo jde. A tamhle letí ptáček. Dívejte se na mně, vyletí ptáček…
Pak přišla echt česká rodinka. Manžel za fotoaparátem řekl „sííííír“ a manželka nezklamala, obdařila objektiv usměvem, při kterém se její fialově namalovaná ústa rozevřela dokořán a chrup bylo možno počítat. Madame měla přitom i fialové nehty a na rukou zlaté prsteny, kromě palců na všech prstech, dohromady tak deset až dvanáct šperkařských kousků nevalného designu.
Byla tam i jistá dívka, která doprovázela zhruba stejně starou Asiatku. Z Japonska, Koreje, Tchajwanu…? Nebo to byla asijská Američanka? Mluvili spolu potichu anglicky, jen se tak dívali, jak je hezky okolo. Když fotili, nebyly to záběry typu „já a Trosky“ - každý fotograf přece ví, že buď se fotí „já“, anebo „Trosky“, oboje nelze do záběru dostat tak, aby snímek měl rozumnou kompozici. Když Asiatka i Češka viděli počínání české rodinky, koukly se na sebe a lehký smích přelétl přes jejich tváře. Možná mají i na Tchajwanu nějaké ty svoje Homolkovy.

Andrej Halada


Kurzy měn
25,270
20,500
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře