Podzim je ideální dobou na golf. Ještě je teplo, ale už není vedro, v září a na začátku října obvykle také příliš neprší. Obloha bývá modře vymetená a to se pak na golfových hřištích nejen dobře hraje, ale i výborně fotí.
Na začátku září otevřeli ve východočeských Mladých Bukách druhou devítku a také nový hotel spojený s golfovou recepcí, obchodem atd. Říkal jsem si, že musím na tohle hřiště zajet co nejdřív, právě teď na podzim.
Mladé Buky jsou totiž pod krkonošskými vrcholy a panorama Černé hory i Sněžky činí z tohoto hřiště skutečný estetický pamlsek. Naopak když je tu zamračeno, mlhavo, máte zážitek ze zdejší hry poloviční.
Jak můžete vidět z přiložených fotografií, měl jsem štěstí. Vybral jsem si ideální den s až kýčovitě modrou oblohou. Navíc jsem hrál odpoledne, kdy se slunce efektně klonilo k západu. Tak skvělé podmínky pro focení i hru bývají málokdy.
Mladé Buky vznikly jako rekreační domácké hřiště s převažujícími třípary, ovšem už jako devítka se areál mohl pochlubit skutečně výjimečnými výhledy do krajiny. Nejen na Krkonoše, ale také na druhou stranu, na Orlické hory. Zdejší terén je sice kvůli své kopcovitosti poněkud negolfový, ale vše spolehlivě přibije estetická složka. Hřiště prošlo před pár lety inovací, dva třípary byly prodlouženy na čtyřpary, letos přibylo i dalších devět jamek.
Design hřiště nese některé znaky typické pro areály, které vznikaly postupnou cestou. Jamky jsou spíše kratší, grýny středně velké, někde se hraje naslepo a někde se jamka jen přizpůsobila terénu, byť to nebylo zcela ideální řešení. Odpaliště jsou jen žlutá a červená. Mladé Buky rozhodně neaspirují na mistrovskou kategorii, ale to neaspiruje třeba ani Čertovo Břemeno – areál s podobným duchem, nádhernou krajinou, a proto velmi oblíbený. Právě Čertovo Břemeno mi při hře na Bukách často přicházelo na mysl, je to stejná střední kategorie pro všechny typy hráčů. Byť Buky jsou dražší: ve všední den 700 za osmnáctku (což je dobrá cena), o víkendu 1200 (což už není málo; ale ještě více mne překvapilo 55 korun za půllitrovku coly z restaurace).
Už první devítka přivedla hráče ke skutečně impozantním vyhlídkám, ať už to byl grýn trojky, čtyřky nebo sedmičky. I na nových jamkách se můžete jen kochat, kochat, kochat… Skvělým místem je grýn tříparové šestnáctky s kruhovým výhledem, ale zrovna tak nádherné místo je grýn čtrnáctky, ze kterého vidíte na opačnou jižní stranu. Překvapivá je jamka č. 12, která využívá svahu prudce padajícího dolů a odpaliště je typu orlí hnízdo. Ve hře je tu rybník uprostřed ferveje, jamka je tedy nejen estetickou lahůdkou, ale i hráčskou výzvou: přepálím vodu nebo ne? Jakkoli jsou pohledy na Krkonoše určitě tím nejatraktivnějším, co hřiště nabízí, pohled z dvanáctky dolů je taky jedinečný.
Designérům se podařila jedna věc: vytěžit z prostoru „vyhlídkové“ maximum. Při hře jde hráč po těch nejhezčích bodech celého prostoru, grýny a odpaliště jsou umístěny na nejlepších rozhledových místech. Dva nově vytvořené umělé rybníky také nepůsobí nepřirozeně (což u rybníčků na svazích někdy hrozí), dobře byly využity všechny okolní lesíky a remízky. Hřiště působí přirozeným a naturálním dojmem.
Pokud vás na Mladých Bukách potká hezké počasí, tak si hru skutečně užijete. A možná dosáhnete i docela slušného výsledku, protože jamky nejsou příliš komplikované. Čtyři z pěti tříparů mají do 150 metrů, čtyřpary okolo 300 metrů. Na některých čtyřparech jdoucích z kopce lze být dokonce první ranou na grýnu. I zmíněná dvanáctka s délkou 312 metrů je takto dosažitelná, pomáhá vám převýšení a doběh míčku po svahu ke grýnu. Výhodu má nicméně hráč, který hřiště zná, protože u některých jamek je nutné znát ideální dopadová místa pro první ránu. Velmi dobré byly grýny na první devítce, měkké, míček se na nich dobře zastavoval. Druhá devítka je syrovější, potřebuje na místech okolo fervejí zarůst, ale je bez potíží hratelná. Na hřišti probíhaly ještě úpravy cest, ale neměl jsem pocit, že by hřiště bylo otevřené před termínem.
Obejít všech osmnáct jamek je fyzicky dost náročné. Což je eufemismus – je to dřina. První devítka pořád nahoru, pak dolů. Druhá devítka nahoru, pak dolů, pak zas nahoru, pak zas dolů…
Při studenějším počasí se alespoň zahřejete, ale i tak je dobré udělat si v půlce krátkou pauzu. Nemohu z výše zmíněných příčin podat zprávu o tom, jak se v Bukách hraje, když jsou tu mraky, vítr, sem tam sprchne – prostě když panuje typické horské či podhorské počasí. Když tu fučí, musí tu být drsně. Pak se nijak složité hřiště mění na těžkou zkoušku. Většina jamek je totiž otevřených a vítr bude míček strhávat všemi směry.
Mladé Buky svým rozšířením jednoznačně získaly na atraktivitě i kvalitě. Obě části hřiště na sebe logicky navazují, jsou konzistentním celkem. Hra je tu proměnlivá. I když hlavním znakem prakticky všech jamek je převýšení, nejsou si vzájemně podobné. Areál ve spojitosti se zastřešeným drajvingem, velkými cvičnými plochami poskytuje skutečně kompletní golfovou nabídku. A to nemluvím o designu klubovny, který je velice vkusný. Moderní budova do horského lučního prostoru zapadla nenásilně.
Některé zážitky z golfu ze mne vyprchají, některé si uchovávám dlouho. Je zvláštní, že právě zážitky z podzimní hry si pamatuji často. Na podzim jsem byl kdysi v česko-sasko-švýcarském Janově, slunce ještě hřálo a bylo tu krásně. Podobně na Barboře pod Krušnými horami. Letos v Mladých Bukách jsem si to taky užil. Ještě pár slunečných dní určitě bude, tak toho využijte…
ZELENÝ BAULL č. 229
ANDREJ HALADA, www.navzduchu.cz
Vyjádřete svůj názor a hlasujte v rubrice ČESKÁ HŘIŠTĚ! U každého areálu máte možnost přidělit mu jednu až pět hvězdiček. V nabídce jsou zastoupena všechna česká hřiště. Zjistíte také, jak se hřiště líbí ostatním hráčům.
