Zelený Baull 177 / Alfrédov první, Alfrédov druhá | Reflex.cz
reklama
nahoru

Zelený Baull 177 / Alfrédov první, Alfrédov druhá

Andrej Halada23. září 2008 • 10:40
Zelený Baull 177 / Alfrédov první, Alfrédov druhá

Když se řekne „západní Čechy“, golfista si hned vybaví Karlovy Vary, Cihelny, Mariánky, Sokolov … Do západních Čech ale patří také hřiště Alfrédov. Je za Plzní, blízko dálnice Praha-Rozvadov, odbočuje se na 107. kilometru. Z centra Prahy zhruba 120 kilometrů, což sice není málo, ale díky dálnici jste tam rychle.

reklama

Když se řekne „západní Čechy“, golfista si hned vybaví Karlovy Vary, Cihelny, Mariánky, Sokolov … Do západních Čech ale patří také hřiště Alfrédov. Je za Plzní, blízko dálnice Praha-Rozvadov, odbočuje se na 107. kilometru. Z centra Prahy zhruba 120 kilometrů, což sice není málo, ale díky dálnici jste tam rychle.


Krajina pohledná a mírná, zvlněná, až trochu zapomenutá. Jen kousek odtud je nádherný areál kláštera v Kladrubech; kostel je výtečně zrenovovaný, ostatní budovy jsou ale ve smutně se rozpadajícím stavu. Přesto doporučuji návštěvu.
V Alfrédově měli jedno z vůbec nejdelších hřišť v Česku. Rekreační devítka, ale s celkovou délkou 6 216 metrů ze žlutých! Jak by ne, když tři zdejší čtyřpary měřily 434, 413 a 415 metrů. Vždycky jsem na touhle koncepcí trochu kroutil hlavou, ale vždycky jsem si aspoň jednou ročně do Alfrédova zajel. Samozřejmě ne na turnaj (zhoršení HCP by stoprocentně následovalo …), ale jen tak – třeba i v pozdním podzimu, protože tohle hřiště bylo jako jedno z mála otevřeno prakticky celý rok.
V Alfrédově na konci léta otevřeli druhou devítku, jde tedy už o plnohodnotné osmnáctijamkové hřiště. Duch místa se ovšem nezměnil: je to pořád ona „rekreačka“, nikoli ambiciózní golfový resort.
Hned zkraje nutno říct, že druhá devítka je úplně jiná než ta první. Původních devět jamek se vyznačovalo velkým prostorem, přičemž největší překážku tvořila hlavně délka. Jinak jste to vcelku mohli prát, kam jste chtěli – málo bankrů i vody. Druhá devítka je naopak mnohem techničtější, mnohem kratší. Nová je jamka č. 1, pak se jde na původní dvojku, následuje 7 jamek starého hřiště. Původní jednička je nyní desítkou, po ní následuje osm nových jamek. Dva dlouhé čtyřpary byly zkráceny, ale i tak má první devítka ze žlutých úctyhodných 3 103 metrů. Pořád výzva pro paliče. Druhá devítka má ale už pouhých 2 514 metrů. Celkem tedy 5 617, což je rekreační standard.
Jestliže jsem v nedávném článku o nové devítce v Beřovicích psal, že díky stejnému architektovi (H. G. Erhardt) se tu podařilo vytvořit kompaktní celek starého a nového hřiště, pak u Alfrédova to neplatí. Jsou to skutečně dvě jiná hřiště dvou autorů. Na prvním hrajete dřevy stále, na druhém, kde jsou čtyřpary dlouhé 268, 241, 243 nebo 259 metrů, vám stačí často jen železa. A to i proto, že se tu díky doglegovému designu u dvou jamek ani nic jiného hrát nedá.
Hráčům, kteří hřiště znají už z minula, může taková koncepce připadat nelogická. Kdo hřiště pozná až nyní, jako osmnáctku, to vezme třeba jinak: hřiště nabízí všechny typy jamek. Někde můžete být první ranou u čtyřparu na grýnu, jinde vám ani dlouhý drajv nestačí k tomu, abyste se přiblížili na jistý dostřel grýnu. Profesionální designér by jistě k některým jamkám měl výhrady, ale znovu připomínám: tohle hřiště není na závodění. Je na rekreační hru amatérů se středními hendikepy.
Z mého pohledu má nynější hřiště jen jedinou významnější nepříjemnost, a tou je množství autů, které hru znepříjemňují a jsou často výrazem designérské rozpačitosti. Někde je aut nepochopitelně (sem patří vnitřní auty), jinde asi pochopitelně: na hranicích hřiště se sousedícími poli. Navíc sad na desítce a dvojce je nově obehnán plotem, nemůžete ani jít hledat ztracené míčky.
Ke kladům nového hřiště patří jeho estetická stránka. Už původní devítka nebyla ošklivá, letitá alej (lemující cestu vedoucí až ke klášteru) dodala místu typický prvek, pohledná byla například jamka č. 5 s rybníčkem. Nové jamky, které jsou ve zcela odlišném prostoru s větším zastoupením lesa, jsou na svažitějším terénu, některé z nich patří k velmi pěkným i efektním. Samozřejmě je to poslední osmnáctka, třípar před klubovnou s poloostrovním grýnem. Ale hezké jsou i jamky č. 13 a 14 na samotném konci hřiště, ve zcela intimním místě. Když pak jdete po pětiparu č. 16 (další designérská zvláštnost: pouhých 440 metrů, když tu fouká vítr, jež vane do zad často, jste druhou na grýnu zcela bez problémů), otevírá se vám zase nádherný výhled až k Plzni. V dáli vidíte siluetu hradu Radyně. V takových chvílích skutečně nemyslíte na to, zda je design profesionální anebo jestli nese znaky domácího kutilství. Prostě se jen kocháte …
V Alfrédově postavili hřiště, na jaké mají, jaké potřebují a jaké jim stačí: a to jak z hlediska finančního (i tak ale stála stavba nové devítky okolo 10 miliónů korun), tak z pohledu prostorových možností. Český devítkový rekreační standard proměnili na český osmnáctkový standard. Cena za hru je stále v mezích, a to především od pondělí do čtvrtka: velmi ucházejících 600 korun za 18 jamek. Pátky, víkend a svátky už stojí 900 korun. To není málo, ale také to není moc. Dostat se na osmnáctce v Česku pod tisícovku je dnes (bohužel) výjimka, nikoli pravidlo.


Vyjádřete svůj názor a hlasujte v rubrice ČESKÁ HŘIŠTĚ! U každého areálu máte možnost přidělit mu jednu až pět hvězdiček. V nabídce jsou zastoupena všechna česká hřiště. Zjistíte také, jak se hřiště líbí ostatním hráčům.

Andrej Halada


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama