Více filmů!

Chápu, že v Ekonomu se zaměřují především na výrobní a finanční stránku kinematografie. A film jako nejdražší z umění opravdu musí s penězi počítat. Jenže film je nejen výroba, ale stejnou měrou i umění. A umění, pokud hovoříme ve smyslu estetickém, obsahovém, se čerta stará o prachy. Van Gogh skoro žádný svůj obraz neprodal, Miloš Forman své české filmy točil za pár babek a Hrabal psal romány na starém psacím stroji, na zadní strany už popsaných listů papíru.
Jestliže někdo žehrá na to, že se u nás točí moc filmů, tak bych připomněl dobu 50. let, kdy se také v rámci „zkvalitnění“ kinematografie točilo jen deset filmů ročně. A byly to skoro všechno blbosti. Takže i komunističtí kapitáni kultury pochopili, že kvalita se rodí jedině z kvantity. A v 60. letech, době pro český film nejlepší, se točilo zhruba třicet pět českých filmů ročně.
Že ale mají současné české filmy často mizernou úroveň, že jde o prázdné pokusy jedinců, kteří nemají co říct a ani to neumí, to je zákonité. I v těch slavných 60. letech se točily špatné snímky, které zapadly. Navíc celé evropské filmové umění je už delší čas na polomrtvém bodě - bylo zválcováno jak americkou zábavnou produkcí, tak obecným příklonem společnosti ke konzumerismu a povrchnosti. Nikdo už dnes nevěří, že by se objevil nějaký nový Fellini či Bergman, v podstatě i takoví tvůrci jako Almodóvar, Wenders, Greenaway či von Trier pomalu odcházejí do síní slávy a své nejlepší roky mají za sebou. A nová velká evropská jména zrovna nevidno. Kupříkladu i takový Tykwer svým Parfémem jen dokázal, že taky umí natočit hollywoodsko-europudinkovou zbytečnost.
Na počátku 90. let se všichni oprávněně strachovali, že by český film mohl zaniknout. Nestalo se tak, podařilo se točit patnáct až dvacet filmů ročně. A pár filmů z posledních patnácti let skutečně patří k dobrým – některé Svěrákovy, Hřebejkovy, Zelenkovy, Gedeonovy, Alice Nellis, Morávkovy ... Zaplaťpámbu za ně a jen ať se v Česku točí víc než méně.