Je možné, aby se v českém sportovním prostoru chystala nějaká významnější akce a aby ji neprovázely trable a řevnivost? Asi ne. Dokazuje to nejen MS v lyžování, ale i aférka spojená s tím, kolik českých hráčů může hrát (a kolik jich bude hrát) na zářijovém seniorském golfovém turnaji Casa Serena Open na Roztěži.
Na webu českých profesionálů-seniorů www.spgac.cz se před časem objevil emotivní dopis jejich prezidenta Jaroslava Peterky, ve kterém vyjádřil nespokojenost nad tím, že čeští hráči dostali nabídnutou jen jednu divokou kartu na turnaj a ne více. Peterka se jménem SPGAC snažil získat čtyři karty, přičemž argumentuje tím, že když se někde koná velký turnaj, dostávají vždy hráči z pořadatelské země víc volných míst.
To je pravda – ale většinou se to týká turnajů, kde je vysoký počet hráčů (120 a více), hraje se čtyřkolově a s cutem (polovina hráčů po 2. kole končí, nevyhrávají žádné peníze). Seniorský turnaj Casa Serena je ovšem jiný typ turnaje. Hraje se tříkolově a bez cutu, k dispozici je pouze 72 míst. Turnaj Casa Serena platí zahraniční sponzor, společnost Foxconn (prize money 600 000 Euro), je tedy na nich a evropské PGA, zda nějaké karty domácím hráčům přidělí. I poslední hráč na 72. příčce, ať už zahraje sebehůř, přitom získá 600 Euro (téměř 15 000 korun), hráč na 36. místě si odveze solidních 3 600 Euro (86 000 Kč). Celá seniorská série má tedy jiný charakter než klasická EPGA, je to uzavřenější společnost, akce sportovního i marketingového charakteru. A všichni stálí hráči seniorské túry chtějí hrát na tak štědře dotovaném turnaji.
V takovém případě je otázkou, zda má Česká republika nárok na nějaká volná místa. Navíc když český golf je z hlediska evropského spíše nevýznamný. Kvalitních seniorských hráčů je tu – při vší úctě – málo, SPGA má pouhou dvacítku členů. Můj osobní názor je, že kdyby žádný český hráč kartu nedostal, nebylo by se čemu divit. Že máme alespoň tu jednu, je adekvátní. Tento názor ovšem Jaroslav Peterka a někteří další čeští senioři-profesionálové nesdílí.
Nicméně je tu další patálie. Jan Juhaniak, který onu jedinou kartu obdržel, nebyl po jejím přidělení připuštěn na červnový turnaj českých seniorů na Konopišti. Peterka opět na webu píše, že se Juhaniak nezachoval „košer.“ A na můj přímý telefonický dotaz seniorský prezident řekl, že Juhaniak prý při získávání karty „jednal na vlastní pěst“.
Otázkou je, jak jinak než „na vlastní pěst“ měl Juhaniak jednat. Jestliže Peterka kartu odmítl, na koho se měl Juhaniak asi obrátit? Logicky musel Peterku „obejít“ a ptát se u české PGA a ČGF. Ostatně ptali se i jiní hráči, nejen Juhaniak. Ten kartu obdržel i proto, že je mezi seniory výkonnostně nejlepší. Peterkův postoj „čtyři nebo nic“ se přitom jeví jako netaktický, svědčící o neodhadnutí možností i celé situace. Určitě lepším řešením bylo přijmout onu jednu kartu a dále jednat.
Peterka také na webu píše, že členové SPGAC se po turnaji na Konopišti „shodli“, že se Juhaniak nezachoval kolegiálně. Jenže na turnaji hrálo pouze osm profíků, nikoli všichni z SPGAC. Hovořil jsem se třemi z těch osmi: první se rozhodně bránil říct, že Juhaniak nějak pochybil, věc považuje spíše jen za záležitost obou jednotlivců, nikoli celé SPGAC. Druhý byl na Peterkově straně, Juhaniak měl prý vše konzultovat jen s Peterkou. Třetí, Pavel Fulín (nebránil se zveřejnit své jméno), naopak uvedl, že Peterkův krok považuje jednoznačně za nesmyslný, navíc je proti stanovám seniorů.
Ale zpět k podstatě sporu, tedy počtu divokých karet. Dobře totiž ilustruje nevýznamné postavení, které český golf v Evropě má. Jsme sice nejdynamičtějším východoevropským golfovým regionem, ale jsme pouze na špici druhé ligy. Když se přiřadíme k té první (Anglie, Skotsko, Německo, ale i Rakousko, Švýcarsko...), jsme na chvostu. Nemáme kvalitní hráče, dostatek špičkových hřišť ani renomé. Kdo je pro zahraničí „důležitou osobou“ českého golfu? Nejsou tu žádní charismatičtí funkcionáři a velké osobnosti, nejsou tu žádní slavní hráči minulosti. A podle toho nás taky ona první liga vnímá. Je to možná smutné, ale je to skutečný stav věcí. Za dané situace nám pak nezbývá, než pouze z pozic morálních argumentovat, že na něco máme nárok. Z hlediska věcného nemáme nárok na nic.
Je možné poukazovat na to, že pro získání více divokých karet mohlo udělat vedení české PGA i ČGF víc. A česká PGA i ČGF nebyli skutečně ohledně turnaje Casa Serena nijak akční. Otázkou však je, co vůbec mohly dokázat. Stejnou otázkou ale je i to, jak to chtěl dokázat Jaroslav Peterka sám.
Prezident seniorů se ovšem nevzdává. Stále chce získat více míst pro české hráče, a to přes hlavního sponzora, tedy Foxconn. Pokud se mu to povede, bude to úspěch.
Vyjádřete svůj názor a hlasujte v rubrice ČESKÁ HŘIŠTĚ! U každého areálu máte možnost přidělit mu jednu až pět hvězdiček. V nabídce jsou zastoupena všechna česká hřiště. Zjistíte také, jak se hřiště líbí ostatním hráčům.
Související články:
Andrej Halada: „NEMŮŽU SE VYKAŠLAT NA KLIENTY“ (Reflex online, Zelený Baull 163, 17. 6. 2008)
Andrej Halada: TURNAJ ŠAMPIÓNŮ NA ROZTĚŽI: STAŇ SE KEDYM! (Reflex online, Zelený Baull 160, 27. 5. 2008)
