Zelený Baull 159 / Jak byli čuníci za golf vyměněni | Reflex.cz
reklama
nahoru

Zelený Baull 159 / Jak byli čuníci za golf vyměněni

Andrej Halada20. května 2008 • 08:50
Zelený Baull 159 / Jak byli čuníci za golf vyměněni

Golf může být velkosvětský i prostý. Jsou areály za dvě stě miliónů korun, ale taky se dá hřiště postavit vlastníma rukama. Do druhé skupiny patří hřiště Na Vrších, zhruba deset kilometrů severovýchodně od Hradce Králové.

reklama



Nynější devítka s parem 62 se zrodila z šestijamkové akademie, odpovídá tomu i složení jamek: 6 x 3, 2 x 4, 1 x 5. Hřiště je od loňského podzimu znormováno, hrají se tu i hendikepové turnaje.
Golf se sem dostal zvláštním způsobem. „Měli jsme tu chov prasat,“ říká jeden ze dvou hlavních mužů zdejšího klubu, manažer-greenkeper-designér a muž-pro-všechno Tomáš Folberger. Dalšími důležitými osobami jsou Folbergerova partnerka a Folbergerův tchán Zdeněk Horák, který je i prezidentem klubu a žije v domku, jenž k hřišti přiléhá. „Jenže když legislativa z EU nepříznivě podporovala chov, říkali jsme si: Co dál? A jednou jsme takhle seděli pod ořechem, a přišlo to z nebe: Uděláme golf!“ pokračuje Folberger.

Na tom by nebylo nic zvláštního, přechod od zemědělské výroby ke golfu je běžný. Jenže nikdo z těch tří golf do té doby nehrál a nic o něm nevěděli. Znovu se tedy ptám, kudy vedla cesta ke golfu. Ale Tomáš se jen směje a opakuje: „Prostě z nebe…“ Na každý pád má sport v téhle rodině tradici, tenisový kurt si u zahrady postavili už před dvaceti lety. A první grýn postavil pan Horák, jinak též nadšenec do zahradničení, pro vnučky na zahradě.



Nápad přišel v roce 2001, v roce 2004 byla zprovozněna akademie, klub byl v roce 2005 přijat do ČGF. Dnes má 270 členů a vládne tu atmosféra, kvůli které mám tahle hřiště a kluby rád: je to přátelsko-sousedsko-sportovní společenství, kde není důvod si na něco hrát. Nejsou tu žádní machři, všichni vědí, že hřišťátko je určeno ke hře jen pro zábavu, nikoli na výkon. Kdo by se chtěl ušklíbat nad kvalitou fervejí, bankrů, grýnů, ať si jede jinam.




Na Vrších mi připomnělo areály, jako je třeba Harrachov, Prosečné, Cínovec, Libouchec atd. Jednoduché, přírodní, ryze rekreantské, místy neobvyklé hřiště, ale když ho přijmete takové, jaké je, dá se tu užít plno legrace. Přitom i tohle malé hřiště, které vzniká na polích a o stromy je zatím nouze, má plno pohledných míst. Kupříkladu hned první tři jamky pěkně obklopují místní rybník, roste tu vysoké rákosí. Z odpaliště devítky je panoramatický výhled do kraje, až ke Krkonoším.



Klidné posezení i s lavičkou je u jamky č. 5, kde fervej vede mezi zahradou majitelů a zahradou souseda-chalupáře. Jeho sad pochytá spoustu míčků: „Lidi to tam nechtěně pálí, jamka není jednoduchá. Soused ale neprotestuje, je bezproblémový. Míčky sbírá a pak je prodává – kazí nám kšefty,“ říká s nadsázkou Folberger. A co se týče škod: „Pár tašek na jeho střeše už to odneslo. Tak jsme mu dali kupu nových tašek, jako zadostiučinění.“



Ačkoli má soused právo protestovat proti hřišti, které jeho pozemek obklopuje z několika stran, nedělá to. Jestliže měl v minulosti u domku prasata, teď má golfisty: co je lepší? Jen prý zpočátku nevěděl, že bílé kolíky neznamenají, že tudy povede cesta pro auta, ale jen vyznačují aut. Soused totiž golfu neholduje, což je nepochopitelné: takhle blízko na hřiště to nemá v Česku skoro nikdo. I Marek Eben musí jít od svého domku na hřišti Háje k odpalištím delší kus cesty.



Co se týče budoucnosti, Folberger říká: „Samozřejmě plánujeme. Je to až legrační, jak je to pořád stejné. Nejdřív si říkáte: Drajving stačí. Pak začnete dělat akademii. Pak chcete mít devítku. Pak už se vidíte, jak stavíte osmnáctku… Nemáme žádné dotace, všechno platíme z vlastního, takže to nejde moc rychle. Ale hřiště se už aspoň uživí.“ V plánech je i malá klubovnička, protože zatím je u hřiště jen dřevěný altánek s recepcí a obsluhou, sedí se venku na lavicích.



Nejen ojedinělý prostor, zahrada se sousedem a spíše nestandardní jamky charakterizují toto hřiště. Další zvláštností je, že půlka areálu patří k přilehlé obci Librantice (drajving a tři jamky), zatímco druhá půlka patří do katastru obce Jeníkovice – která je ovšem za kopcem, asi dva kilometry daleko. Dělicí čárou je příjezdová cesta k areálu. I proto se klub jmenuje neutrálně, Na Vrších, aby se ani jedna obec nemohla urazit. Samozřejmě to ale přináší problémy navíc, schvalování probíhá dvakrát.



A ačkoli sídlo klubu je v Jeníkovicích, protože tam patří i prezidentův domek, místně je hřiště mnohem blíž k Libranticím, jejichž střechy jsou hned za rybníkem. Pokud se sem tedy budete chystat, jeďte do Librantic. A nemusíte si brát plný bag holí (stačí půlset) ani plnou peněženku: fýčko je totiž jedno z nejlevnějších v Česku. Jednorázové celodenní 250 korun ve všední den, 300 korun o víkendu.





















Vyjádřete svůj názor a hlasujte v rubrice ČESKÁ HŘIŠTĚ! U každého areálu máte možnost přidělit mu jednu až pět hvězdiček. V nabídce jsou zastoupena všechna česká hřiště. Zjistíte také, jak se hřiště líbí ostatním hráčům.

Andrej Halada


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama