Chci taky volit. Ať už kohokoli...

Andrej Halada

10. ledna 2008 · 14:30

Jan Švejnar rozjel svou mediální prezidentskou kampaň, vydal se mezi lidi a mně to připadá takové divné. Kladu si otázku: prezidenta přece budou volit poslanci, tak proč Švejnarova kampaň vypadá jako u amerických voleb, kde volí všichni?

Nicméně odpověď lze snadno nalézt. Švejnarovi nic jiného nezbývá. Ví velmi dobře, že jeho šance nejsou velké. A tak se snaží alespoň vyvinout nějakou aktivitu, upozornit na sebe. Možná tím získá jisté sympatie a kontakty, které by se mohly hodit v budoucnu. Ale na to, zda prezidentem bude či nebude, jeho putovní „představení“ žádný vliv nemá.
Ukazuje se nicméně, že Švejnar je v tuto chvíli kandidát, který je – i přes to, že jde o člověka na výši – jen řešením typu z nouze ctnost. Není výsledkem konsensu, ale výsledkem bezradnosti všech, kteří nechtějí Klause. Vyhovuje tak trochu všem, ale nevyhovuje přitom nikomu. Jeho hendikepy (dlouhá léta tu nežil, má dvojí občanství atd.) jsou zřejmé a vystupují stále více na povrch. Navíc je to v zásadě liberál a má spíše pravicový pohled na svět – a přitom je kandidátem levicových, socialistických stran. Je to paradox! I proto se k němu socialisté, komunisté i zelení chovají jako k nevlastnímu dítěti. Nechtěli ho, ale musí ho mít: aby Klausovi a ODS alespoň trochu dokázali svoji sílu. A škoda, že Švejnar je právě na jejich straně. Byl by totiž v budoucnosti docela vhodným pravicovým kandidátem. Ale copak ho bude moci ODS podporovat, když teď jde proti „jejich“ Klausovi?
Švejnarovo prezidentské angažmá navíc připomíná situaci z počátku 90. let, kdy sem ze západu přicházeli různí dlouholetí emigranti, kteří sice měli před místními náskok, ale později se ukázalo, že jejich zkušenost je už jiná, že se jen těžko včleňují do nově se rodící české společnosti. Švejnar také stále stojí jednou nohou v emigraci. Na tom ostatně nemusí být nic špatného, někdo prostě zůstane v životě na věky rozkročen mezi dvěma zeměmi, dvěma vlastmi. Ale přijít za takové situace s tím, že hodlám kandidovat na hlavu státu, který je ale „mým“ jen z půlky, je dost zvláštní. I prostý selský rozum říká, že tu cosi nehraje.
Nechci tu působit jako Klausův advokát, nerad bych budil dojem konzervativce, který je proti smělým řešením a navíc i proti „cizákům“. Ale u Švejnara kromě jeho elegantního image vlastně pořád nevím, na čem jsem. Ale protože nejsem ten, který bude házet do urny volební lístek, je mi to nakonec i celkem jedno. Ať už Klaus nebo Švejnar, to hlavní, co bych si v souvislosti v volbou prezidenta přál, totiž je: mít možnost volit sám. Na všeobecnou volbu hlavy státu, kterou mnozí politici svým voličům před časem slibovali, se totiž jaksi zapomnělo.