Pod většinou článků, které se objevují na tomto reflexovském serveru, se vede nějaká diskuse. Větší či menší. Někdy je to sto a více příspěvků, jindy je názorů třeba dvacet třicet - ať už je psalo jen několik lidí, kteří mezi sebou vedou neustálý dialog, nebo je autorů stejný počet jako příspěvků.
Pod většinou článků, které se objevují na tomto reflexovském serveru, se vede nějaká diskuze. Větší či menší. Někdy je to sto a více příspěvků, jindy je názorů třeba dvacet třicet - ať už je psalo jen několik lidí, kteří mezi sebou vedou neustálý dialog, nebo je autorů stejný počet jako příspěvků.
Stejně jako ostatní redaktoři Reflexu tyhle debaty občas čtu - ať už jsou u mých vlastních článků, nebo u článků kolegů. Použil jsem ale schválně slovo „občas“. Kdybych totiž četl vždy celou debatu ke každému článku, zaplnil bych tím nezanedbatelnou část své pracovní doby. A tak průběh čtení bývá následující: přečtu si prvních pár ohlasů, snažím se přečíst ještě takový patnáctý, ale to už spíš přeskakuju řádky. U dalších čtu jen prvních pár vět, a když jsem u třicátého ohlasu, často stránku zavřu a jdu k jinému článku, jiné diskusi. V jistém momentu se totiž debata začne opakovat, případně se přestane týkat původního článku, diskutující se „odpoutají“ a vedou jen dialog mezi sebou, baví se o něčem úplně jiném. Někdy si i vzájemně nadávají.
Často si při pohledu na stále se vyskytující stejná jména debatujících říkám: co asi ti lidé dělají, čím se živí? Píší své názory z domova, nebo z práce? A to mají někteří tolik času, že čtou reflexovské články skoro všechny a ke všem něco říkají? A dokonce čtou celé ty diskuse? A jak se asi jmenují v občanském životě takový Hal9000, dongio, stařenka Oggová, Witch, Silvia Ambrogini či pooh? (Na tohle téma jsem už jednou psal a v následující diskusi mi bylo řečeno, že to je běžná věc, že se na internetu lidi nepodepisují. I když já si myslím, že kdyby měli autoři jít se svým jménem na trh, ubylo by těch nejzbytečnějších příspěvků.)
Není sporu o tom, že debaty na internet patří a že právě pro možnost bavit se vzájemně na dané téma, vyměňovat si názory a konfrontovat je, je internet díky své rychlosti a operativnosti jedinečný. Na druhou stranu stejně jako domácí digitální kamery nerozšířily počet dobrých režisérů ani kvalitních filmů, nerozšiřuje ani internet počet lidí, kteří mají co říct a umějí to i napsat. Internet jen dává prostor všem, co jsou schopni vytvořit ze slov pár vět. Co v nich je, to je už věc druhá. Některé názory z debat mě tedy zaujmou, ale často je to jakási slovní hlušina. Když se jí probíráte, propadává mezi prsty, drolí se na prach. Byl bych rád, kdyby tomu bylo naopak - ale není.
Často mě napadá, jestli to stálé debatění a psaní není i otázkou sociální a psychologickou. Jestli třeba ti častí diskutéři nejsou trošku vnitřně (či dokonce skutečně) osamělí lidé, kteří si nemají s kým povídat. A když už si povídají, jestli je taky někdo poslouchá? Jestli o jejich názory stojí? Co když svůj život realizují především prostřednictvím těchto každodenních debat?
Ale to jsou věci, do nichž nevidím, a nic mi do nich ani není. Opravdu by mě zajímalo jedno: jestli bych, pokud bych nebyl novinářem, měl taky potřebu se do podobných debat zapojovat.
