Zelený Baull 124 / Stolová hora ve městě aut

Zelený Baull 124 / Stolová hora ve městě aut

Zelený Baull 124 / Stolová hora ve městě aut

Všimnete si toho hned na první, nejpozději na druhé jamce. Na novém hřišti v Mladé Boleslavi mají hezké lavičky u odpališť. A nejen lavičky, z téhož elegantního leštěného kovu jsou i odpadkové koše, malé popelníky s pískem (rozumný nápad, vajgly v okolí bývají ostudné), sloupky informačních tabulí a stojany čističů míčků. Kovově stříbřité jsou také značky pro odpaliště, cedule označující směr k další jamce a kolíky pro metrickou vzdálenost. Tahle stylová jednota, estetická i materiálová vytříbenost se fakt povedla.


Mladoboleslavské osmnáctijamkové hřiště vyrostlo na okraji města, v lokalitě Michalovice s výhledem k Bezdězu. Řekněme po pravdě, že to místo není zrovna divukrásné. Otevřený, spíše rovný prostor, za silnicí je skládka. Jen jeden kout hřiště s jamkami č. 13 a 14 se může pochlubit vysokým stromovím, také na nejdelším pětiparu v republice, jamce č. 15 (bude o něm ještě řeč) rostou podél menší stromy. Výsadba nových stromků je nicméně slušná, vzniklo tu i několik jezírek a menší vodopád. Hned u hřiště je také typická moderní domkářská výstavba - jedna stavba jako druhá, ale majitelům právě díky hřišti jejich domy nabyly na hodnotě. A hřiště tuhle satelitní lokalitu, tak trochu bez duše, oživuje.
Blízkost obydlí a snadná dostupnost je zásadním faktorem, jde de facto o ryzí příměstské hřiště, a mladoboleslavští možná ještě ani netuší, jak praktický sportovní areál získali. Ostatně i z Prahy jste tu po dálnici rychle. Areál je skutečně komplexní: hned u klubovny je rozměrný driving s krytými odpališti, jsou tu velké cvičné plochy i malá devítijamková akademie, která je osvětlená a má provozní dobu do jedenácti hodin večer. Opět dobrý nápad, protože hlavně na podzim je brzo tma a když si chcete jít jen tak na hodinku zahrát, tady máte možnost. Vstřícným krokem je i to, že informační tabule s plánky jamek jsou nejen u mužských odpališť, ale taky u ženských.
K designu hřiště: ten odpovídá především možnostem krajiny a celkové rozloze (cca 70 hektarů, což je střední velikost). Jde o relativně jednoduchou koncepci, bez zásadnějších terénních úprav. Jamky jsou velmi přehledné, povrch fervejí rovný, bankrů - vytvarovaných nejčastěji jako souměrné ovály - je střední počet, větší vodní plocha je podél pěti jamek. Raf je hratelný, spíše kratší. Vlastně tu nejsou nějaké zásadní potíže, takže by se zdálo, že hra bude snadná.
Základní překážku, se kterou se musí hráči vypořádat, ale vytváří délka jamek. Hřiště patří se svými šesti kilometry ze žlutých odpališť k těm nejdelším v Česku. Samozřejmě si můžete zadovádět s drajvrem, rozhodně tu mnohokrát vezmete do ruky delší železa, hybridy či dřeva. Hřiště bude jednoznačně svědčit ranařům, lze to tu pálit, co síly stačí, protože i když uletíte někam stranou, ještě se vždycky dá docela slušně hrát do grýnu.
Celé hřiště se točí okolo „stolové hory“, neboli umělého kopce, který je uprostřed areálu, je prakticky odevšad vidět a jsou z něho také hezké výhledy do kraje (nebuďte líní a vylezte na něj). Jednotlivé jamky mohou na první dojem trochu splývat, některé jsou ale snadno zapamatovatelné. Především jamka č. 14, kde se hraje přes impozantní rokli mezi stromy, a pak následující patnáctka, vůbec nejdelší pětipar v republice. Z bílých má 652 metrů, ze žlutých 619, z červených 519. Samozřejmě jsem si kladl otázku, jaký to má smysl – i dlouhé pětiparové jamky na americké profitúře mají „jen“ kolem 600 metrů, tak nač ta honba za nadměrnými metry? Chápu ale marketingový význam takové volby, protože právě na tohle NEJ se sem hráči ze zvědavosti pojedou podívat. Vzhledem ke koncepci (dlouhé hřiště) ani hodně natažený pětipar nevadí, byť osobně by mi stačilo těch 619 metrů z bílých a ze žlutých třeba 580 (dosud nejdelší pětipar v Písku-Kestřanech měl 577 metrů). Nicméně od teorie k praxi: drive (cca 220 metrů) mi skončil v bankru, odtud pětka dřevo, pak trojka dřevo (180 + 210 m, pomohly mi i doběhy, jamka se mírně svažuje), takže jsem byl asi deset metrů od grýnu. Kdybych si lépe přihrál k vlajce, mohl to být jeden pat a par. Takhle jen bogy. Ono se to nakonec dá nějak zahrát.
Pominu-li tuto délkově nestandardní jamku, pak má celé hřiště jednotnou tvář, je postaveno tak, aby si tu hráči hru užili bez větších komplikací a v pohodě. Neztratíte asi moc míčků, místa na fervejích je dostatek, velké grýny jsou spíše lehčí. Mají obvykle jen jeden větší zlom, netřeba složitě číst linii patu, plochy jsou vcelku rovné. K dobrému pocitu ze hry přispívají i velkorysá odpaliště, která jsou vystříhána do přesných čtverců a obdélníků, a kvalitní písek v bankrech.
Hřiště je tedy ideální pro rekreační i středně sportovní hru, dobře si tu zahraje téměř každý hráč: ten s hendikepem 40, 20 i 10 (scratch hráči asi hřiště díky délce svých ran snadno pokoří). Zahrát tu lze na většině jamek pohodlné bogy, ale při parech je potřeba být dlouhý. Hřiště je koncipováno jak pro fýčkové hráče, tak se díky svému dobrému zázemí hodí pro komerční turnaje. I přes to, že bylo otevřeno teprve na konci léta, je ve velmi uspokojivém stavu a hraje se tu z golfového povrchu, ne řídké holiny.
Mladá Boleslav je dobrým příkladem toho, jak šla při vzniku obchodní stránka ruku v ruce s tvůrčí, jak design vycházel z jasného záměru a přesně definované koncepce celého areálu. O hřišti se dá říct to samé, co lze říct o autech, která se kousek od něho vyrábějí: není to luxusní kategorie, nejsou to závodní auta, nejsou to ani ta nejkrásnější auta, ale jsou to auta vkusná a pohledná, spolehlivá a moderní, která nabízejí kvalitu za rozumné peníze. Prostě dobře odvedená práce, která má šanci oslovit hodně širokou skupinu zájemců.

P.S. Abych nezapomněl, hřiště se oficiálně jmenuje Sand Martin´s Holes, což ve volném golfovém překladu znamená „jamky břehule říční“. Sand Martin neboli břehule říční je malá baculatá vlaštovka, jejíž hnízdiště - díry v pískové jámě - uvidíte u jamky č. 15 po levé straně.